Miloš Kopecký Pop
Narozen:
22. 8. 1922, Praha, Česko
Zpěvák
Národní umělec Miloš Kopecký (22. srpna 1922 Praha – 16. února 1996 Praha) byl český divadelní a filmový herec. Od roku 1966 do roku 1991 byl ve stálém angažmá v Divadle na Vinohradech.
Narodil se do rodiny otci Vladimíru Kopeckému, majiteli kožešnictví, a matce Martě Kopecké (rozené Grimmové), jež byla modelkou a před svatbou se vyučila kloboučnicí.
Jeho matka byla židovského původu a zemřela v Osvětimi. 15. srpna 1944 se ocitl v nacistickém pracovním táboře kvůli svému židovskému původu i Miloš Kopecký.
Začínal ve Větrníku, následovalo Divadlo satiry a pak činohra Národního divadla. Poté, co se pro jeho opilost nedohrálo představení, byl odejit na Realistického divadla, hrál v Městských divadlech pražských. Krátce byl i členem KSČ, v roce 1954 byl vyloučen. Opět hrál v Divadle ABC, dva roky v karlínském hudebním divadle a v roce 1965 nastoupil do angažmá Divadla na Vinohradech. Vystupoval často ve filmu i v televizi, většinou hrál komediální padoušské postavy. Nezapomenutelné jsou jeho postavy zlotřilého královského rádce (Pyšná princezna), pistolníka Hoga Foga (Limonádový Joe), Barona Prášila (Baron Prášil), polního kuráta Katze (Dobrý voják Švejk), pana Petra Voka z Rožmberka (Svatby pana Voka), Jana Lucemburského (Slasti otce vlasti), Dr. Štrosmajera (Nemocnice na kraji města) a mnoho jiných drobných i větších postav. Počátkem osmdesátých let moderoval protiemigrantský a prorežimní seriál Československé televize Krok do neznáma. Objevný byl jeho Harpagon v Molierově Lakomci, kterého nehrál jako uslintaného shrbeného stařečka (jako většina ostatních herců), nýbrž jako plnokrevného muže v nejlepších letech, který sice trpí stihomamem, ale jde cílevědomě a nemilosrdně za svými cíli. Jednou z jeho posledních velkých rolí na divadle byl Shakespearův Richard III.
Aby si za války jeho otec Vladimír Kopecký uchoval živnost, dal se se svojí manželkou rozvést. Miloš Kopecký o tom později v knize Já napsal: „Otec nad maminkou de facto vynesl ortel. Kdyby totiž rodiče nebyli rozvedeni, maminka by se neocitla v Osvětimi, ale zůstala by patrně v Terezíně, kde bylo možné válku přežít.“ Tato hrůza z dětství provázela Kopeckého celý život a stála u vzniku jeho maniodepresivní psychózy.
V roce 1945 se poprvé oženil se Stelou Zázvorkovou, se kterou měl dceru Kateřinu. Další manželkou byla Kateřina Soukupová (řidička tramvaje) a následovalo sedm let života u Mileny Le Breux a románek s Věrou Chytilovou. Třetí manželkou byla Jana Lichtenbergová a poslední v roce 1966 tanečnice Jana Křečková. Miloš Kopecký byl známý svou averzí k žárlivosti, svými milenkami se netajil ani před svou zákonitou manželkou. Trpěl maniodepresivní psychózou. Při atacích této nemoci se hlavně opíral o svou poslední choť. Miloval šachy, hrával je především se svým přítelem Josefem Bedrnou. Mezi jeho další herecké kolegy a hlavní přátele patřili Miroslav Horníček, Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský a Jiří Kodet. Ovšem stejně dobře jako přátele uměl si dělat i nepřátele, kterých měl také dost. Dále se zajímal o politiku, filozofii a miloval psaní dopisů. Dne 5. května 1987 vystoupil Miloš Kopecký na IV. sjezdu Svazu československých dramatických umělců v Praze. Pan herec Miloš Kopecký, tehdy již národní umělec, se stal prvním umělcem v socialistickém Československu, který se odhodlal říci nahlas komunistům v čele strany a státu, aby odešli z funkcí. Stalo se tak už dva a půl roku před pádem režimu, kdy se ještě většina ostatních Čechů a Slováků bála vyjádřit svobodně názor. Nahrávku se tehdy podařilo zachránit a dopravit do mnichovského rádia RFE.
Narodil se do rodiny otci Vladimíru Kopeckému, majiteli kožešnictví, a matce Martě Kopecké (rozené Grimmové), jež byla modelkou a před svatbou se vyučila kloboučnicí.
Jeho matka byla židovského původu a zemřela v Osvětimi. 15. srpna 1944 se ocitl v nacistickém pracovním táboře kvůli svému židovskému původu i Miloš Kopecký.
Začínal ve Větrníku, následovalo Divadlo satiry a pak činohra Národního divadla. Poté, co se pro jeho opilost nedohrálo představení, byl odejit na Realistického divadla, hrál v Městských divadlech pražských. Krátce byl i členem KSČ, v roce 1954 byl vyloučen. Opět hrál v Divadle ABC, dva roky v karlínském hudebním divadle a v roce 1965 nastoupil do angažmá Divadla na Vinohradech. Vystupoval často ve filmu i v televizi, většinou hrál komediální padoušské postavy. Nezapomenutelné jsou jeho postavy zlotřilého královského rádce (Pyšná princezna), pistolníka Hoga Foga (Limonádový Joe), Barona Prášila (Baron Prášil), polního kuráta Katze (Dobrý voják Švejk), pana Petra Voka z Rožmberka (Svatby pana Voka), Jana Lucemburského (Slasti otce vlasti), Dr. Štrosmajera (Nemocnice na kraji města) a mnoho jiných drobných i větších postav. Počátkem osmdesátých let moderoval protiemigrantský a prorežimní seriál Československé televize Krok do neznáma. Objevný byl jeho Harpagon v Molierově Lakomci, kterého nehrál jako uslintaného shrbeného stařečka (jako většina ostatních herců), nýbrž jako plnokrevného muže v nejlepších letech, který sice trpí stihomamem, ale jde cílevědomě a nemilosrdně za svými cíli. Jednou z jeho posledních velkých rolí na divadle byl Shakespearův Richard III.
Aby si za války jeho otec Vladimír Kopecký uchoval živnost, dal se se svojí manželkou rozvést. Miloš Kopecký o tom později v knize Já napsal: „Otec nad maminkou de facto vynesl ortel. Kdyby totiž rodiče nebyli rozvedeni, maminka by se neocitla v Osvětimi, ale zůstala by patrně v Terezíně, kde bylo možné válku přežít.“ Tato hrůza z dětství provázela Kopeckého celý život a stála u vzniku jeho maniodepresivní psychózy.
V roce 1945 se poprvé oženil se Stelou Zázvorkovou, se kterou měl dceru Kateřinu. Další manželkou byla Kateřina Soukupová (řidička tramvaje) a následovalo sedm let života u Mileny Le Breux a románek s Věrou Chytilovou. Třetí manželkou byla Jana Lichtenbergová a poslední v roce 1966 tanečnice Jana Křečková. Miloš Kopecký byl známý svou averzí k žárlivosti, svými milenkami se netajil ani před svou zákonitou manželkou. Trpěl maniodepresivní psychózou. Při atacích této nemoci se hlavně opíral o svou poslední choť. Miloval šachy, hrával je především se svým přítelem Josefem Bedrnou. Mezi jeho další herecké kolegy a hlavní přátele patřili Miroslav Horníček, Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský a Jiří Kodet. Ovšem stejně dobře jako přátele uměl si dělat i nepřátele, kterých měl také dost. Dále se zajímal o politiku, filozofii a miloval psaní dopisů. Dne 5. května 1987 vystoupil Miloš Kopecký na IV. sjezdu Svazu československých dramatických umělců v Praze. Pan herec Miloš Kopecký, tehdy již národní umělec, se stal prvním umělcem v socialistickém Československu, který se odhodlal říci nahlas komunistům v čele strany a státu, aby odešli z funkcí. Stalo se tak už dva a půl roku před pádem režimu, kdy se ještě většina ostatních Čechů a Slováků bála vyjádřit svobodně názor. Nahrávku se tehdy podařilo zachránit a dopravit do mnichovského rádia RFE.