Jakub Tichý Folk
Narozen:
Česko
Zpěvák
První použitelné vlastní písně jsem napsal v roce 2006 a některé z nich hraji dodnes (asi dvě). Poprvé jsem tyto skvosty polosoukromě předvedl někdy počátkem jara 2008. V průběhu téhož roku jsem je příležitostně hrával na různých opileckých seancích a u táborových ohňů. V říjnu 2008 jsem v GM Studiu v Jablunkově nahrál čtyři písně s vydatnou pomocí Petra Janáka (The Crooked Beats, Trailer Trash) a Martina Roženka (Ador Dorath), přičemž hlavní popud k tomu dal prvně jmenovaný, poněvadž sám z vlastní vůle bych se do takového bláznivého podniku nikdy nepustil.
První oficielní koncert jsem měl v lednu 2009 a může za to Dáša, slovenský hudebník a vydavatel, který figuruje v nepřehledném krdeli hudebních subjektů, které jsou bez výjimky nezapomenutelné. Hned v únoru jsem byl skrze tutéž persónu na třídenním slovenském turné, kde s námi hrál ještě Ondřej, čili Turoň (Líheň). Podobné turné, tentokrát české, jsme ve stejné sestavě, rozšířené o našeho přítele Buzzycata a pana Jakub Votoupala, absolvovali na přelomu dubna a května a další, opět slovenské, zase jen s Dášou na konci srpna. Kromě toho jsem odehrál kupu koncertů v kdejakých řiťích (viz níže), například U Arnošta s dvěma kapelami z Portorika. V květnu jsem svým vystoupením prvně oblažil milovníky hudby v Čechách. Během koncertů se až po dnes dějí všelijaké pikantérie a jejich kvalita je kolísavá. V červnu vyšla jedna má píseň na kompilaci Sweetsen Sampler 09. V listopadu jsem ve zkušebně kapely Prouza pod vedením Káji Maříka nahrál jednu novou, Vánoční píseň.
V lednu 2010 jsem hrál v Ostravě dokonce s Japonskou kapelou Anis Akis, ovšem naše vystoupení dělily dlouhé hodiny. V tomtéž měsíci jsem dokončil, s pomocí mnoha drahých přátel (P. Janák, M. Roženek, J. Votoupal, T. Gebauer), studiové album, jehož nahrávaní započalo v prosinci. V březnu bylo toto dílko, které dostalo název Tragédie, domástrováno, v květnu jsme k němu s přítelkyní Janou udělali obal a v červnu vyšlo - konkrétně tak, že jsem ho „vydal“ na svém vlastním „labelu“, který se zove Bažižab records. Jeden kousek z alba se objevil na kompilaci Sweetsen sampler 010 a festivalové vystoupení bylo jistě jedním z vrcholů mé koncertní sezóny. Album samotné je od té doby volně ke stažení a zodpovědní lidé si ho mohou i koupit. V červenci na něj vyšla recenze na musiczone.cz a v říjnu další, kromobyčejně příznivá, na musicserver.cz. V průběhu celého roku se odehrály zajímavé koncerty a minimálně pro mě je dobrou zprávou, že u nich došlo k určité kvalitativní stabilizaci. Jejich celkové vyznění příležitostně pozitivně ovlivňují hostující muzikanti, v první řadě Jakub Votoupal s houslemi. Během roku se podařilo, kromě množství moravskoslezských koncertů, i několikrát navštívit Čechy a v listopadu Dáša uspořádal další, tříkoncertní, výlet na Slovensko. Za zmínku taky stojí říjnový předvolební koncert „Volím Frýdek-Místek bez komunistů“, mj. s Lenkou Dusilovou. V druhé polovině roku došlo, tak říkajíc, k prolomení mediální bariéry, kdy se mé jméno při několika marginálních příležitostech objevilo na stránkách tištěných periodik, zejména v poetickém pražském časopise Kulturní pecka.
Rok 2011 přinesl účast v pořadu Harenda v Českém rozhlase Ostrava, kde jsem mimo jiné zahrál naživo dvě písně. Dále v únorovém Rock & Popu vyšla příznivá recenze Tragédie. V první polovině roku jsem koncertoval v Čechách, na Moravě, ve Slezsku i na Slovensku. Za zvláštní zmínku stojí březnový společný koncert se Sunshine a Downbelow, květnový předskok Tonymu Ducháčkovi s Garáží a na začátku července obligátní Sweetsen Fest v rodném Frýdku-Místku. Mimo to jsem zahájil paralelní hudební kariéru s dřevně-folkovým due Kujóni, se kterým jsme v prosinci vydali album Plamen zas plápolá.
V únoru 2012 jsem konečně začal nahrávat druhé řadové album. Na konci února jsem zveřejnil na internetu mimoalbový singl To je dneska doba. V květnu jsem nahrál jako vždycky v GM Studiu v Jablunkově píseň Kytička, která pak v červnu vyšla na Sweetsen Sampleru. V srpnu a prosinci po kouskách pokračovalo nahrávání nové desky. Do toho samozřejmě přicházely nějaké ty koncerty, za zmínku stojí hlavně dva výlety do severních Čech (vůbec poprvé), frýdecký koncert s J. H. Krchovským a říjnový Protimluv Fest, kde jsme se potkali s Mikolášem Chadimou. Z dalších věcí se sluší zastavit u letní herecké příležitosti - v klipu k písničce Horrorshow kapely Degradace jsem ztvárnil hlavní roli pomatence, kde jsem nemusel nic hrát. V prosinci jsem s mým drahým vizuálním umělcem Pekelem natočil živý poloklip k písni Falešná milovnice, kde jsem taky nic nehrál.
Na přelomu ledna a února 2013 jsem konečně dodělal druhou desku. Jmenuje se Nic ze života. Skrze mou laxnost při tvoření bookletu přišel hmotný nosič na svět až v květnu a pokřtěn byl 17. dne toho měsíce v Sokolíku ve Frýdku-Místku. Křestním otcem je Dušan Helštýn. Už v únoru jsme ale k nadcházejícímu vydání nové alba zveřejnili klip, který jsem s mým drahým vizuálním umělcem Pekelem porůznu točili už nějaký čas předem. V dubnu jsem byl zase hostem pořadu Harenda v Českém rozhlase Ostrava a zúčastnil jsem se (jak věřím) první a poslední hudební soutěže v mém životě - zahrál jsem si ve StreetCulture na Žižkově ve finále 1MAN2PLAY. Ku cti je mi třeba přičíst, že jsem to nevyhrál. Koncerty jsem začal příležitostně doplňovat autorským čtením. Do konce roku a počátkem toho následujícího se porůznu vylíhlo několik recenzí, které byly velmi pozitivně, resp. alespoň jsem si je tak vyložil. Na podzim jsem obdržel malou roli v dalším klipu Degradace. Jmenuje se Cesta nikam a hraju tam Ronnieho Wooda.
Počátkem roku 2014 jsme dotočili k albu druhý klip - k písničce Blbec. I k němu byly ohlasy veskrze kladné. Na jaře jsem natočil nový singl Umyl jsem vanu, který pak vyšel na tradičním Sweetsen Sampleru. Během léta jsem si zahrál na několika výborných festivalech. Průběžně se objevují různě duchovně-zábavné články a rozhovory. Přetrvává paralelní působení v dřevně folkovém duu Kujóni a účast v dalších projektech nehudebního charakteru. A taky jsou pořád nějaké koncerty a tak.
První oficielní koncert jsem měl v lednu 2009 a může za to Dáša, slovenský hudebník a vydavatel, který figuruje v nepřehledném krdeli hudebních subjektů, které jsou bez výjimky nezapomenutelné. Hned v únoru jsem byl skrze tutéž persónu na třídenním slovenském turné, kde s námi hrál ještě Ondřej, čili Turoň (Líheň). Podobné turné, tentokrát české, jsme ve stejné sestavě, rozšířené o našeho přítele Buzzycata a pana Jakub Votoupala, absolvovali na přelomu dubna a května a další, opět slovenské, zase jen s Dášou na konci srpna. Kromě toho jsem odehrál kupu koncertů v kdejakých řiťích (viz níže), například U Arnošta s dvěma kapelami z Portorika. V květnu jsem svým vystoupením prvně oblažil milovníky hudby v Čechách. Během koncertů se až po dnes dějí všelijaké pikantérie a jejich kvalita je kolísavá. V červnu vyšla jedna má píseň na kompilaci Sweetsen Sampler 09. V listopadu jsem ve zkušebně kapely Prouza pod vedením Káji Maříka nahrál jednu novou, Vánoční píseň.
V lednu 2010 jsem hrál v Ostravě dokonce s Japonskou kapelou Anis Akis, ovšem naše vystoupení dělily dlouhé hodiny. V tomtéž měsíci jsem dokončil, s pomocí mnoha drahých přátel (P. Janák, M. Roženek, J. Votoupal, T. Gebauer), studiové album, jehož nahrávaní započalo v prosinci. V březnu bylo toto dílko, které dostalo název Tragédie, domástrováno, v květnu jsme k němu s přítelkyní Janou udělali obal a v červnu vyšlo - konkrétně tak, že jsem ho „vydal“ na svém vlastním „labelu“, který se zove Bažižab records. Jeden kousek z alba se objevil na kompilaci Sweetsen sampler 010 a festivalové vystoupení bylo jistě jedním z vrcholů mé koncertní sezóny. Album samotné je od té doby volně ke stažení a zodpovědní lidé si ho mohou i koupit. V červenci na něj vyšla recenze na musiczone.cz a v říjnu další, kromobyčejně příznivá, na musicserver.cz. V průběhu celého roku se odehrály zajímavé koncerty a minimálně pro mě je dobrou zprávou, že u nich došlo k určité kvalitativní stabilizaci. Jejich celkové vyznění příležitostně pozitivně ovlivňují hostující muzikanti, v první řadě Jakub Votoupal s houslemi. Během roku se podařilo, kromě množství moravskoslezských koncertů, i několikrát navštívit Čechy a v listopadu Dáša uspořádal další, tříkoncertní, výlet na Slovensko. Za zmínku taky stojí říjnový předvolební koncert „Volím Frýdek-Místek bez komunistů“, mj. s Lenkou Dusilovou. V druhé polovině roku došlo, tak říkajíc, k prolomení mediální bariéry, kdy se mé jméno při několika marginálních příležitostech objevilo na stránkách tištěných periodik, zejména v poetickém pražském časopise Kulturní pecka.
Rok 2011 přinesl účast v pořadu Harenda v Českém rozhlase Ostrava, kde jsem mimo jiné zahrál naživo dvě písně. Dále v únorovém Rock & Popu vyšla příznivá recenze Tragédie. V první polovině roku jsem koncertoval v Čechách, na Moravě, ve Slezsku i na Slovensku. Za zvláštní zmínku stojí březnový společný koncert se Sunshine a Downbelow, květnový předskok Tonymu Ducháčkovi s Garáží a na začátku července obligátní Sweetsen Fest v rodném Frýdku-Místku. Mimo to jsem zahájil paralelní hudební kariéru s dřevně-folkovým due Kujóni, se kterým jsme v prosinci vydali album Plamen zas plápolá.
V únoru 2012 jsem konečně začal nahrávat druhé řadové album. Na konci února jsem zveřejnil na internetu mimoalbový singl To je dneska doba. V květnu jsem nahrál jako vždycky v GM Studiu v Jablunkově píseň Kytička, která pak v červnu vyšla na Sweetsen Sampleru. V srpnu a prosinci po kouskách pokračovalo nahrávání nové desky. Do toho samozřejmě přicházely nějaké ty koncerty, za zmínku stojí hlavně dva výlety do severních Čech (vůbec poprvé), frýdecký koncert s J. H. Krchovským a říjnový Protimluv Fest, kde jsme se potkali s Mikolášem Chadimou. Z dalších věcí se sluší zastavit u letní herecké příležitosti - v klipu k písničce Horrorshow kapely Degradace jsem ztvárnil hlavní roli pomatence, kde jsem nemusel nic hrát. V prosinci jsem s mým drahým vizuálním umělcem Pekelem natočil živý poloklip k písni Falešná milovnice, kde jsem taky nic nehrál.
Na přelomu ledna a února 2013 jsem konečně dodělal druhou desku. Jmenuje se Nic ze života. Skrze mou laxnost při tvoření bookletu přišel hmotný nosič na svět až v květnu a pokřtěn byl 17. dne toho měsíce v Sokolíku ve Frýdku-Místku. Křestním otcem je Dušan Helštýn. Už v únoru jsme ale k nadcházejícímu vydání nové alba zveřejnili klip, který jsem s mým drahým vizuálním umělcem Pekelem porůznu točili už nějaký čas předem. V dubnu jsem byl zase hostem pořadu Harenda v Českém rozhlase Ostrava a zúčastnil jsem se (jak věřím) první a poslední hudební soutěže v mém životě - zahrál jsem si ve StreetCulture na Žižkově ve finále 1MAN2PLAY. Ku cti je mi třeba přičíst, že jsem to nevyhrál. Koncerty jsem začal příležitostně doplňovat autorským čtením. Do konce roku a počátkem toho následujícího se porůznu vylíhlo několik recenzí, které byly velmi pozitivně, resp. alespoň jsem si je tak vyložil. Na podzim jsem obdržel malou roli v dalším klipu Degradace. Jmenuje se Cesta nikam a hraju tam Ronnieho Wooda.
Počátkem roku 2014 jsme dotočili k albu druhý klip - k písničce Blbec. I k němu byly ohlasy veskrze kladné. Na jaře jsem natočil nový singl Umyl jsem vanu, který pak vyšel na tradičním Sweetsen Sampleru. Během léta jsem si zahrál na několika výborných festivalech. Průběžně se objevují různě duchovně-zábavné články a rozhovory. Přetrvává paralelní působení v dřevně folkovém duu Kujóni a účast v dalších projektech nehudebního charakteru. A taky jsou pořád nějaké koncerty a tak.