Dnešní hudební svět je plný rychlokvašených „projektů“ a mediálních hvězd, které pohasínají, ještě než se pořádně rozsvítí. O to cennější je setkání s člověkem, pro kterého je lidská výpověď – nebo chcete-li „umělecké sdělení“ – na prvním místě, kdo prostě zpívá o sobě a svém světě bez toho, že by se tím chtěl hned „zviditelnit“.

Písničkář Mirek Kemel se hudbě věnuje od středoškolských let, ve druhé polovině osmdesátých let pravidelně hrával v žižkovských hospodách na kytaru a foukací harmoniku a již tehdy začaly vznikat jeho první autorské písničky. V roce 2007 objevil tahací harmoniku a její kouzlo jej úplně dostalo. Fascinovala jej svým charakteristickým zvukem a možnostmi jak sólového, tak doprovodného nástroje. Rok chodil k učiteli Václavu Veselému, který ho naučil základům hry. Velký důraz klade Mirek Kemel na texty, z velké většiny inspirované skutečně prožitými událostmi. Snaží se pod jednoduchými příběhy hledat něco, co nás přesahuje. I když každý člověk má příběh rozdílný a individuální prožitky se liší v místě, čase a intenzitě, existuje něco pod tím, základní příběh, který máme všichni hodně podobný.

Mirek Kemel zpívá své autorské písně a doprovází se na akordeon, kytaru a ukulele. Většinou vystupuje za doprovodu kapely, kterou kromě něj tvoří ještě Vlastimil Konopiský (kytara, viola), Tomáš Görtler (akordeon, jinak též člen souboru Bran) a Josef Prexl (perkuse, bicí). Jako příležitostný host s kapelou vystupuje Vladimír Javorský (ukulele, kytara, flétna, saxofon).

Jejich muzika balancuje na pomezí více žánrů od balad přes šanson a blues až po chytlavé hospodské písničky. Vždy jde především o osobní zpověď autora, který do textů vtěluje své vnímání života a světa v mnoha zjevných i pouze tušených aspektech. Písničky jsou založené na básnických textech a jednoduché melodii. Dalo by se říci, že Mirek Kemel vychází z podobných kořenů jako například Vašek Koubek, Jaromír Nohavica, Radůza, Krausberry, Vladimír Mišík nebo Traband.

Mirek Kemel říká, že nic není náhoda a všechna setkání a události mají svůj hluboký význam. Určitě ne „náhodou“ se téměř současně se začátky hraní na akordeon Mirek seznámil s učitelkou zpěvu Ivanou Vostárkovou a začal u ní brát hodiny zpěvu. Zpívání pro něj není jenom technická záležitost, daleko více souvisí s prožitkem a s prouděním energie v těle, s hledáním své podstaty. V tu chvíli do sebe všechno krásně zapadlo: zpěv, akordeon a poezie…

Závěrem by asi bylo dobré poznamenat, že jméno Mirka Kemela může být posluchačům známé také v jiných souvislostech: jako absolvent kursů figurální kresby u doc. Borise Jirků na Vysoké škole Uměleckoprůmyslové se od roku 1991 živí jako deníkový karikaturista, prošel Lidovými novinami, Hospodářskými novinami a od roku 2004 donedávna působil v Mladé frontě Dnes. Současně se také věnuje malbě obrazů.

Vloženo: 01.04.2018, martin