Rozhovor s GINGERHEAD při příležitoti vydání debutového EP
V sobotu dne 1.10. zazářila v Malostranské besedě v Praze kapela Gingerhead, která vznikla přibližně před rokem. Šlo o velkou událost nejen pro kapelu, ale i pro veřejnost, která se mohla s kapelou seznámit například letos v červnu na United Islands of Prague. Tento koncert byl umocněný vydaným debutovým EP Holy Ground, jež se jmenuje stejně jako jejich již na jaře zvřejněný singl a dle členů kapely nejlepší song z CD. Na začátku koncertu bylo vidět malé napětí mezi jednotlivými členy kapely, každopádně celková atmosféra sálu a odehrání více písniček způsobilo žádoucí uvolnění a lepší prožitek pro posluchače. Kapela ukázala své hodnoty, kterými se odlišuje od mnohých jiných kapel a to je zejména svojí žovialitou, se kterou přistupují nejen k sobě v kapele, ale se kterou se snaží „nakazit" i publikum. Co bylo nakonec komickou situací byl snad omyl kytaristy Maťa Mišíka, který se jednou netrefil do pořadí písniček a začal hrát jinou písničku. Kdyby to na něj „neprásknul" jeho kolega Luboš Moravec, publikum by si ani nevšimlo a situace mohla být ještě komičtější po pár minutách znějících tónů. Celkovou tvář kapely prezentovala navenek spíše zpěvačka Eliška Pekárek Flaková, která na první pohled zaujme a to nejen zázvorovou barvou vlasů, ale hlavně pronikavým hlasem. Lidovou tvář kapely ukázal i samotný křest desky, kdy Eliščina maminka pokřtila EP domácím zázvorovým pivem z Maťovy výroby. Bylo to skoro jako při sexu, člověk se strašně těší a samotné vyvrcholení trvá strašně krátce. Samotný koncert trval přes hodinu a pokud se člověk nechal unést vzniklou atmosférou čas vůbec nevnímal. Pokud jezdíte rádi po fesťácích, po Českých hradech tak tato pop-rockově laděná kapela je pro Vás to pravé. Naše redakce přeje kapele mnoho úspěchů a další vydaná alba.
Eliška Flaková vysvětluje jak vznikl název kapely a kvůli její barvě vlasů to není. Poslechněte si to živě přímo z koncertu:
Po koncertě jsme si popovídali s kytaristou Lubošem Moravcem.
Co Vás dalo dohromady jako kapelu (událost/osoba)?
Moje předchozí kapela jako taková, existovala akorát tím, že jsme se každý rozstěhovali do různých koutů republiky a spíš se nám to začínalo pomalu rozpadat. A tak abychom si vůbec zahráli, zvali jsme různé lidi na zkoušky. Díky tehdejšímu bubeníkovi Danovi jsme se dali dohromady s Maťem a nakonec jsme hledali zpěváka. V tu chvíli jsem si vzpomenul na Elišku, se kterou jsme rok a půl před tím nazpívali 2 písničky a která další působení v kapela odmítla, protože toho měla hodně, rodina, práce, jiná kapela atd. Eliška sice i ve chvíli, kdy jsem jí na jaře 2015 zavolal, zpívala v jiný kapele, ale tím že jim tehdy otěhotněla basačka, nakonec moji nabídku přijala. Ve všech jejích tehdejších kapelách hráli jen převzaté věci, nebo se scházeli z určité setrvačnosti a my začali tvořit vlastní písně a začali do toho vkládat spoustu energie a to byla myslím pro Elišku vítaná změna, která ji přesvědčila.
Tím jste mi nahrál na další otázku, takže Vy si píšete všechny texty sami jak české tak anglické,které vydané album obsahuje?
Eliška i profesně používá angličtinu a mnohem lépe jí to jde v angličtině, za to mně jde skládání mnohem lépe v češtině, ale hlavně víme, že čeští posluchači lépe slyší na tu češtinu, každopádně na album jsme nahráli jak český tak anglický písničky, uvidíme jak posluchači přijmou.
Jaká písnička se Vám nejvíce povedla?
Určitě je to Holy Ground, pak písnička Little Kings, která na koncertu zazněla jako poslední, je taková živější a je o dětech, o tom, jak se někdy chovají jako králové - neomezení vládci a rodiče jsou ti, kdo slouží...
Co bylo pro Vaši kapelu významnou událostí, pokud vůbec?
Já si myslím, že to byl zejména ten čas, který jsme si pro sebe a pro tvorbu našli. Třeba to že jsme si jako kapela najali chalupu na horách a tam strávili společný čas, kde vznikla hromada materiálu, tam jsme se uvolnili a odřízli od celého světa a měli jsme tak dostatek inspirace. Navíc si myslím, že nám to funguje i lidsky, máme si o čem povídat.
Máte nějaký vtipný zážitek jako kapela?
Hmm...máme jich mnoho, ale ne všechny jsou vhodné ke zveřejňování (smích). Tak určitě to, že když jsme hráli na festivalu v Orlických horách, Eliška slíbila místním dětem cukrovou vatu za to, že nám budou dělat křoví oddaných fanoušků, aby tam tančily a vytvářely živější atmosféru - vydržely to celý koncert a nakonec si po koncertu přišly pro odměnu, tak to bylo skutečně vtipné.
Máte před koncertem nějaký rituál pro štěstí?
To úplně ne. Spíš nějaký rituály dýchání z jógy, ale nic závažného, že bychom před vystoupením pitvali krtka (smích).
Co byste poradil začínajícím kapelám, aby se prosadili?
Je toho velká spousta. Je dneska je mnohem těžší začínat než před 25ti lety, vím to moc dobře, protože jsem tak začínal i já. Je to o jasně daným záměru a rozdělení rolí v kapele, aby makala nejen na té muzice, ale i na to všem ostatním, co k tomu patří, aby pracovali na Facebooku, aby dávali upoutávky na YouTube, aby ta kapela žila i virtuálně, neboť dneska se žije virtuálně. Aby to dobře fungovalo je to obrovská práce, nikdy nekončící práce a my jsme ještě pořád někde před branami, tak uvidíme zda se za ně ještě dostaneme.
A Vy máte nějakou vizi, co byste chtěli jako kapela dosáhnout?
Chceme to vytěžit na maximum, my si žádné omezení nedáváme. Co vesmír dá, to bude, děláme pro to maximum.
Něco na závěr?
Rádi bychom pozvali vaše čtenáře na náš web www.gingerhead.cz, kde si mohou poslechnout naši muziku, podívat se na videa a tak. Najdou nás také na všech sociálních sítích jako Facebook, YouTube nebo Instagram. No a samozřejmě zajít na koncert :)
