Hulvátcore nebo fuckoustic to je styl Vasilův Rubáš!

Hudební skupina, která vystupuje od roku 2003, a která do širšího povědomí vešla jako vítěz Mezinárodní interpretační soutěže Porta v Ústí nad Labem v roce 2012 zaplnila svými fanoušky v sobotu 10.12. celý pražský palác Akropolis. Vždyť taky šlo o křest jejího druhého alba Nebyl, ale… Pojďme, ale popořádku.

I přesto, že první ani druhé album není tak docela o otázce konce světa, každý si z textů může vytáhnout jinou pointu. Název druhého alba Nebyl, ale může poukazovat na to, že i přesto že konec světa se nakonec neuskutečnil, přístupem lidí, jak žijí či spíše jak přežívají se konce světa nakonec každý dočkáme, případně jako lidstvo k tomu krásně spějeme. Nebo jak bývá v punk stylu typické- umělci, chtěli jen šokovat a samotnou hlubokou myšlenku, pokud texty mají obsahovat, si posluchač má najít sám a domyslet, či se jen nechat unášet znějícími tóny zku...ně dobrého folk-punku! Kapela jako taková má fakt „grády“! Vasil, ale i Rubáš umí krásně zapálit nejen sebe, ale hlavně fanoušky a vtáhnout je do odehrávající se show a příjemně „zfanatizovat “ skandující publikum. Ať jste či nejste největší milovník punk stylu, stejně Vás ta atmosféra strhne.

I přes využívání jednoduché melodie zpravidla o několika akordech a ostrého, často satirického až vulgárního textu, hlavním cílem punkerů bylo od začátku koncertu především šokovat ostatní. A to se jim určitě povedlo! Ať už oběšením Medvídka, songem proti Landovi, či výsměchem pop žánru. O hudebním nadání kapely svědčí i fakt, že i přes svůj preferovaný žánr „zabrouzdali“ do vod popu a reggae. Kdo ví, co tím umělci sledovali. Byl to protestsong? Výsměch? Nebo zkouška reakcí fanoušků na radikální změny v žánru? Ať je tomu jakkoliv, když zajdete na koncert nebude to hlavní, co Vás zaujme, tak jako kapela a atmosféra, kterou členové utvářejí a tak vůbec nebudete vnímat čas. Další efekty kapely umocňují dva jiní členové, kteří svými divadelními výstupy dramatizují samotné vystoupení akordeonisty a kytaristy Filipa „Vasildědy“ Nováka a perkusisty Petra Rubáše.
Na samotný křest desky se potkalo celé uskupení včetně hudební dopomoci ze studia, jak bylo na koncertě prezentováno. Zhruba 3litrem neidentifikovatelné kapaliny z kanystru proběhl celý ceremoniál. Jaké by to bylo?

Pokud někdo křtí jednou, tak Vasilův rubáš křtí hned dvakrát! Nejprve desku a za odměnu i hlasivky! Naštěstí tím koncert nekončil, ba naopak gradoval dál. Pokud chcete zažít skvělou show a nevadí Vám pár vulgarit pak Vasilův rubáš je pro Vás ta pravá volba. Za redakci se těšíme se na další vasil-rubášské zážitky!

Autor : Josef Dynka, CSMUSIC