Plastic People a Filharmonie Brno v unikátním projektu

Česká undergroundová legenda The Plastic People of the Universe se po desítkách let vrací k jedné ze svých nejlepších nahrávek a připravila ji v symfonické verzi!!! Partnerem se jí stala Filharmonie Brno a posluchači se mohou těšit na skladby z legendárního alba Co znamená vésti koně, nahraném „na Hrádečku“, v domě dramatika a pozdějšího prezidenta Václava Havla. Výjimečnost koncertu kromě spojení klasiků českého undergroundu a klasického obsazení symfonického orchestru umocňuje také to, že se jeho pořad odehraje pouze třikrát, dvakrát v Brně a jednou v Praze.

Jen pro tuto příležitost bude album Co znamená vésti koně interpretováno ve zcela novém aranžmá. Uvedení nekonformní skupiny ve spojení s velkým symfonickým orchestrem se podobně jako v roce 2012 obdobné uvedení Pašijí stane jistě velkou hudební událostí s pozitivním společenským dopadem a uměleckým kreditem. Vystoupení se nebude opakovat, o to více vynikne výjimečnost události. Provedení předchází náročná příprava autorská, interpretační i produkční. Aranžmá a rozepsání do partitur provede Michal Nejtek a Filharmonie Brno vystoupí pod vedením dirigenta Marko Ivanoviče.“

Romek Hanzlík, manažer PPU

Hudba PPU, komponovaná téměř výhradně baskytaristou Mejlou Hlavsou, ovšem svébytně a svérázně dotvářená a interpretovaná ostatními členy skupiny, směřovala zhruba od poloviny 70. let minulého století od rockových písní směrem k delším, prokomponovanějším celkům. V projektu Co znamená vésti koně se Hlavsova hudba potkává s původními básněmi Vratislava Brabence, psanými v letech 1967 až 1979, a textem Pavla Zajíčka Samson, který tematicky a duchovně do konceptu projektu zapadá. Nutno poznamenat, že „Koně“ vznikli v době, kdy kapela, zbavená možnosti oficiálně veřejně vystupovat, hrála přibližně jednou do roka na utajovaných akcích a každý koncert byl premiérou a zároveň derniérou nového programu. Všechna vystoupení tím získávala na váze a důležitosti, každé bylo performancí svého druhu s ucelenou scénickou prezentací a jednotícím tématem. Koncert Co znamená vésti koně se konal v březnu roku 1981 v Kerharticích u České Lípy, díky totální zakonspirovanosti proběhl klidně a bez zásahu represivního aparátu. Nicméně dům, ve kterém se odehrál a který pro tuto příležitost zakoupilo několik příznivců skupiny, pár týdnů po akci vyhořel. Státní bezpečnost se ani nenamáhala zakrývat skutečnost, že je to její práce. Skupina po této zkušenosti už žádný další koncert v tehdejší sestavě neodehrála a Vratislav Brabenec po dalším nátlaku v roce 1982 emigroval. Koncert s Filharmonií Brno se odehraje bez zakonspirovatelnosti 33 let po této události.

„Koně“ jsou zřejmě nejen vrcholem spolupráce Hlavsa / Brabenec, ale také nejodvážnějším exkurzem do oblastí rockem málo probádaných. Jako by kapela v nejtěžším období své existence, kdy už v podstatě nebylo možné veřejně ani soukromě hrát, reagovala na situaci vnitřním exilem a útěkem od rockového ducha i rockové matérie: nedovolíte-li nám hrát písničky, uděláme oratorium. Po hudební stránce snesou „Koně“ srovnání s vrcholnou tvorbou tehdejších západoevropských progresivních kapel (Art Zoyd, Univers Zero), na rozdíl od nich však mají zcela specifickou a originální atmosféru, která prostupuje celým hudebním i textovým materiálem. Atmosféru stísněnosti, duchovního útisku, ale též zvláštní archaičnosti a patetičnosti. Atmosféru, ve které se potkávají bytosti archetypální (Samson) i moderní (Osip), sdílející svůj nelehký osud a přesto tvůrčí a tvořící. Atmosféru, ve které se ostré disonance a chromatismy nikterak neprotiví pradávným církevním i jiným modům či nejstaršímu způsobu dvojhlasého zpěvu – paralelnímu vedení hlasů. Atmosféru, které uplynulý a plynoucí čas vůbec neubral na působivosti. Atmosféru přítomnosti ducha, který vane, kam chce, a žádná protivenství ho nemohou umlčet.

Michal Nejtek, hudební skladatel