Kapela Vypsaná fiXa se chystá na podzimní turné Tady to někde je 2017, které začne 27. října, čítá patnáct měst a vyvrcholí 20. prosince ve Velkém sále pražské Lucerny. Kapela ji v minulosti vyprodala již dvakrát a tak jsme se zeptali frontmana Mardiho, zda chtějí kapelový hattrick a jaké to turné bude. A nejen na to.
Letos na jaře jste vydali další, v pořadí osmé, studiové album. Jak ho hodnotíte s odstupem více než půl roku od vydání? A jak na něj fanoušci reagují?
Z naší poslední desky máme radost. A úplně největší radost máme z toho, že reakce fanoušků jsou postupem času lepší a lepší. Takže písničky zrajou jako víno a ukazuje se, že se vyplatilo, že jsme nešli úplně nejjednodušší cestou.
Jaká by byla ta jednoduchá?
To by byla taková ta „dvousinglová“ a ostatní písničky by byly patníky z vaty u té cesty. My jsme chtěli nahrát desku, kterou si člověk poslechne celou, víckrát, a díky tomu opakovanýmu poslechu tam objeví další skrytý vrstvy a to ho bude lákat, aby se k ní opakovaně vracel. Já osobně mám takový desky nejradši.
Váš předchozí počin Krásný smutný den jste nahrávali stejně jako aktuální Tady to někde je s producentem Ondřejem Ježkem. Je to tak, že jeho přínos je ten správný, jak má Vypsaná fiXa znít?
Určitě ano. Ondra nám moc pomohl a my jsme rádi, že s námi do toho opět šel. Myslím si, že se mu to povedlo nejen dobře, ale i jinak, než u předchozí desky.
V čem vidíte hlavní rozdíl mezi deskami, které jste s ním nahráli?
Já si myslím, že se obě povedly. První byla návrat a druhá byla výlet. Tím myslím návrat do začátků a výlet po různých místech. Bohužel Krásně smutný den trochu doplatil na to, že náš basák po nahrávání odešel a my jsme pak odjeli šnůru se záskokem a protože nás tlačil čas, tak jsme hráli z nové desky jen sotva polovinu písní. Mejn pak naštěstí naskočil zpátky, ale zbytek písní už se do repertoáru nevrátil, protože začaly festivaly a tam je prostě méně času. Nové písničky to mají vždycky těžší. Letos jsme si řekli, že tyhle další nové písně chceme do lidí opravdu dostat a tak jsme i na festivalech hráli třeba sedm novinek. Na podzim v tom hodláme pokračovat dál a v ještě větší míře.
Dnes jsou opět v módě vinyly. Vy máte svá poslední alba také vydána na tomto nosiči. Cítíte větší zájem ze strany vašich příznivců nebo je to prostě trendy?
První vinyl jsme vydali v roce 2009 na popud našeho bubeníka Pítrse. V té době tady vydávaly vinyly snad jen kapely z vydavatelství Silver Rocket. To jsou ti, kteří to tady udrželi. Zájem nás příjemně překvapil a tak jsme i následující desky vydali v této podobě. Vždycky se snažíme, aby to bylo dobře graficky zpracované a snažíme se v plný míře využít prostor, který vinyl dává. Na této poslední desce, mimochodem má bílou barvu, je třeba uvnitř obalu vložen sešit s příběhem našeho nahrávání. Je to celé udělané tak, aby u toho člověk strávil nějaký čas a aby si užil své i naše pocity při vzniku této desky. A jestli je vinyl trendy? Ted už asi trochu je, ale to nevadí, protože to dokazuje záchranu tohoto nosiče.
V říjnu pojedete turné Tady to někde je 2017. Na co se můžeme těšit a čím bude speciální?
Jak už jsem říkal - všechny nové písně dostanou šanci. Poprvé a naposled zahrajeme celou desku tak, jak je, protože si myslíme, že si to ta nahrávka a lidi, co si ji opatřili, zaslouží. Napadlo nás, že by místo předkapely mohlo proběhnout veřejné čtení toho příběhu souvisejícího s novou deskou. Místo předkapely přijdeme my a někdo bude číst a někdo z nás bude dělat zvukovou kulisu. Bude to pro nás správná šílená výzva a tím pádem pro naše fanoušky jedinečný zážitek☺. Nikdy jsme to nedělali. Vše vyvrcholí v Lucerně, kam bychom rádi pozvali i hosty, kteří se na desce podíleli.
Velký sál Lucerny je zapsán nejen v populární hudbě jako milník pro muzikanty. Kdo tam hrál a vyprodal, to už něco znamenalo. Platí to pořád?Proč se tam již potřetí vracíte?
Určitě to platí. Genius loci tohoto prostoru je jasnej a nikdy nezmizí. Kdykoliv jsem tam byl na koncertě, tak jsem se tam cítil jinak než v jiných sálech. Je to takovej krápník a naše kapka bude jedna z mnoha. Dvakrát už jsme ji vyprodali, tak doufáme ve zlatej hattrick. Tenhle vánoční koncert má mezi našimi fanoušky svou tradici, protože probíhá každý Vánoce v Lucerna Music Baru. Jezděj na něj lidi z celých Čech. Říkáme tomu sraz fixího lidu a je tam úplně nejlepší atmosféra.
Vy sám se věnujete nejen domovské kapele, ale hrajete i v uskupení Mixle v Piksle, které je zaměřené na děti. Rozhodli jste se vychovávat v dětech lásku k rocku už od dětských let?
Přesně tak. Děti mají právo vědět, že existuje třeba booster nebo rokenrol a nikdo jim to přeci nemůže tajit ani zakázat. Ale vzhledem k repertoáru, kterej obsahuje rokenrolově předělaný hitovky Skákal Pes nebo Pec nám spadla, nemůžeme hrát zas tak moc často, abychom se z toho nezbláznili. Já ještě mimo to každý týden chodím v Pardubicích do základní školy Montessori a tam hraju s dětma na kytaru a společně zpíváme a skládáme písničky.
Proč zrovna do Montessori?
Líbí se mi tento způsob vzdělávání dětí. Já jsem prošel systémem, kde si všichni říkali příjmením, musely se dávat ruce dozadu, potlačoval se svobodnej vlastní názor a jakákoliv kreativita a vyčnívání z pokorné řady byla tvrdě potírána. Nedávno jsme přijeli hrát s Mixlema na základku, kam jsem chodil a tam, k mýmu zděšení, ještě učila učitelka, která symbolizovala celou tu hrůzu, proti které byla jedinou šancí absolutní vzpoura, na kterou skoro nikdo neměl. Proto mi přijde dobrý, že dnes existují i jiný možnosti, jak chodit do školy. Jedna z nich je právě možnost Montessori, kde probíhá vzdělávání v duchu hesla svoboda a zodpovědnost a pomož mi, abych to vymyslel sám. V našem městě mají ale trochu problém s tím, že to je jen do páté třídy, tak se to snažím v rámci svojí mikropopularity podpořit. Aby se o tom více vědělo a aby třeba nějaký osvícený úředník nebo politik nebo jiný borec pomohl této škole získat adekvátní prostory, protože ty děti jsou tam namačkaný jako sardinky a v šesté třídě se musí vrátit do normálního procesu a to je vážně velká škoda. Ty děti jsou zvyklé fungovat v nějakém systému a pak to najednou předčasně skončí. Je to pro ně stejný, jako kdyby třeba kytarista v kapele musel z ničeho nic začít hrát na bicí.
Píšete texty pro další umělce. (David Koller, Hana Zagorová, Václav Neckář, Doga, Kašpárek v rohlíku ad.). Oslovuje Vás čím dál více lidí. Jaké to je psát pro druhé a jiné žánry, než ve kterém se pohybujete s Vypsnou fiXou?
Je to pro mě v jistém směru paradoxně mnohem jednodušší. Jediný moje kritérium je, že interpret, pro kterého něco napíšu, pro mě musí být nějakým - jakýmkoliv způsobem - zajímavej. Pak se do něj můžu vcítit, něco pro něj napsat a ještě si odpočinu sám od sebe. V poslední době mě taky dost pobavilo, když jsem dostal možnost napsat hymnu k mistrovství světa v hokejbale, který proběhlo v našem městě. Hokejbal jsem hrál a tak to šlo samo.
Píšete texty na hotovou hudbu?
Ano, jediný rozdíl je ten, že tam bud melodie je nebo není a v tom případě ji vytvořím. Hodně spolupracuju s Jurou Hradilem z Tata Bojs. Hraje výborně na klavír a posílá mi moc hezký nápady.
Skládáte i filmovou hudbu. Třeba pro filmy Bohdana Slámy. Pracujete teď na něčem?
Žádnej filmař mě v současný době neoslovil. Jedinej režisér, kterej ví o mejch kvalitách je Bohdan ☺. Já mu teď moc držím palce, aby jeho film Bába z ledu, kam jsem nahrál závěrečnou píseň Paní v proudu (link http://bit.ly/2fiIJUt), úspěšně reprezentovala naši zemi a dostala se alespoň do nominace na Oskara. Ale i tak se pořád něco děje. Ted jsem třeba odevzdal hymnu pro dětskou olympiádu, která proběhne v pardubickém kraji. Před tím jsem s Dušanem Neuwerthem nazpíval dvě písně, které napsali společně se spisovatelem Járou Rudišem do divadelní hry Národní třída. Z montessori dětma jsme vymysleli několik nových písniček a tak bychom je rádi nahráli a navázali tak na nahrávku Planety malého prince, kterou jsme společně udělali před dvěma lety a lidem se to moc líbilo.
Vypadá to, že jste docela hodně pracovně vytížený. Takhle jste si to představoval, když jste s Fixou začínali? Že to nabere tenhle směr?
Věřil jsem, že to klapne. Pevná naděje je základ. A abych se přiznal, tak nic lepšího neumím.☺
