Rozhovor s kapelou HEX: Jak zní slovenská pop music v roce 2017
Na Slovensku velmi úspěšná kapela HEX nedávno vydala nový album Tebe. Ten je součástí knihy, která formou povídky vypráví o životě kapely. Naše otázky za kapelu zodpověděl baskytarista Yxo.
Hrajete už 27 let, to je dlouhá doba. Jaké to bylo, když jste kapelu zakládali?
Když jsme kapelu zakládali, tak jsme vůbec neřešili, co bude za týden, za měsíc nebo za rok. Vůbec jsme netušili, že vydržíme tak dlouho hrát ve stejné sestavě a že nás to stále bude bavit a vzrušovat. Tehdy jsme byli svobodní, bezdětní studenti a náš život byl jednoduchý. Ne, že by nyní nebyl, ale máme o mnoho více povinností. Nyní máme rodiny, děti a haldu zkušeností a to jak v oblasti hudby, tak i ze života. Celkově jsme takoví dospělejší.
Máte své hudební vzory? Jaké?
U nás je hlavním hudebním tvůrcem Ďuďo. Ten v každém rozhovoru říká, že se snaží poslouchat, jak zní aktuální moderní hudba a odsud čerpá inspiraci. Přesto se ale Hex snaží zůstat věrný svému stylu. Máme svojí melodiku a charakteristické texty. Takže, když bychom měli prohlásit, že náš hudební vzor je někdo konkrétní, například Steve Wonder, tak to by nebyla pravda. Inspirujeme se od jiných pouze tím, jak má znít moderní hudba v tomto tisíciletí.
Co bylo tím zlomovým okamžikem, kdy jste se stali slavnými?
Myslíme si, že to bylo již naše první deska. Ta se vydařila a byla úplně jiná, než jiné tehdy na Slovensku nahrané desky. To nám potvrzovali jak různí novináři, tak i naši fanoušci. V roce 1992 to byl takový velký boom, kdy nás lidé začali vnímat a mít rádi.
Nedávno jste vydali a pokřtili svůj nový album Tebe. Jak byste toto album charakterizovali?
My se snažíme sledovat, jak zní dnešní pop music. Snažíme se nahrávat desky tak, aby zněly jako ze současnosti. Na koncertech se zase snažíme, aby naše hudba zněla více živě.
Album „Tebe“ je celkově dospělejší. My jsme se za těch posledních sedm let v životě dost zklidnili a tento album je taková klidnější tvář Hexu. Vyzrálejší jsou i texty, které vyprávějí o lásce, jíž je v současném světě málo.
Co vás přivedlo na nápad, vydat album jako součást knihy?
Již v roce 2013 jsme dostali nápad, že bychom mohli vydávání desek pojmout jinak. Potom, když jsme po7 letech nahrávali tento nový album, tak jsme si řekli, že musí být velmi speciální. Vymysleli jsme, že by mohl mít i svojí literární podobu. Naše představa byla, že ke každé písničce připravíme krátkou povídku, ale to se bohužel nepovedlo. Nyní jsme tomu ale rádi, protože jsme oslovili spisovatele Pištu Vandala a ten napsal velice milou povídku o psovi, který vypráví o svém majiteli. Ten má rád Hex a plave svým životem plným lásek, které poznává a ztrácí. Je to pěkné dílo a jeho součástí jsou naše fotografie od Braňa Šimončíka. Vydařený je i visuál, jehož autorem je Peťo Drehuš.
Odkud znáte Pištu Vandala? Jak začala Vaše spolupráce na vzniku povídky?
My Pištu Vandala známe už velmi dlouho. Hráli jsme na festivalu Žákovic Open a tam jsme poznali kapelu ČAD, jejímž je členem. On je človíček s velkým srdcem, a proto jsme se brzo skamarádili.
Který, z vašich dosud vydaných alb, považujete za nejúspěšnější a proč?
Naše tvorba se dělí na různé období našeho života. Náš první album měl velký úspěch. Pak lidé začali poslouchat i jinou hudbu, protože po revoluci sem přicházelo velké množství zahraniční hudby a ta naše v tom všem zanikla. Opět zlomovým byl rok 1997, kdy jsme vydali album Ultrapop. Ten obsahoval hodně hitů a stal se albem roku na slovenské scéně. Hodně úspěšná byla i výběrovka s písničkou „Keď sme sami“. A nyní máme velké očekávání o nového alba.
Jak vznikají vaše skladby? Vyjadřují nějaký odraz z vašeho reálného života?
Naše skladby vznikají díky autorské dvojici Ďuďo a Fefe v našem vlastním studiu. Například náš poslední album jsme zde připravovali skoro 2 roky a následně jsme ho kompletovali ve studiu Sono.
Texty jsou především od Fefeho. On sám říkal, že ne všechny jsou z jeho života. Spíše jsou to jeho pocity, jako reakce na to, co vidí kolem sebe. Svými texty se snaží pomoci, aby svět byl trošku lepší.
Dokážete již při vzniku skladby odhadnout, zda to bude hit?
To se strašně těžko odhaduje. Častokrát jsme čekali, že některé písničky se stanou hity, ale nakonec se neujaly. Naopak některé písničky, kterým jsme nepřikládali důležitost, slavily úspěch. Takže bohužel neexistuje nějaká rovnice, podle které by se dalo poznat, zda písnička bude hitem. My máme vždy svoje tipy, a podle toho se to pak snažíme posouvat dále.
Které skladby nejčastěji hrajete na svých koncertech?
Na koncertech samozřejmě hrajeme naše největší pecky, např. „Keď sme sami“, „Nikdy nebolo lepšie“, „V piatok v podvečer“, „Vetroň“, „Maťo a Linda“ a další věci. Když jsme na turné, tak k tomu přidáváme i nějaké méně hitové skladby.
Jak byste charakterizovali své publikum?
Když jsme byli mladí, tak jsme působili spíše jako teenagerská kapela. Postupem času s námi naši fanoušci trochu zestárli. Za poslední tři až čtyři roky se však naše publikum značně rozšířilo. Všímáme si toho, že na naše koncerty nyní chodí nejen lidé naší generace, ale i malé děti a teenageri. Hrajeme na mnoha veřejných akcích a těšíme se podpoře lidí, kteří v době vydání naší první desky ještě nežili.
Na jakém nejzajímavějším místě jste v minulosti hráli?
Tak určitě to bylo v roce 2010, když jsme křtili album „Ty a ja“ na jednom z nejznámějších míst na Slovensku, na Lomnickém štítě. Bylo to v rámci krátkého koncertu, který jsme odehráli pro pár vylosovaných šťastlivců v rámci nějaké soutěže. Kromě místa byla zajímavá i teplota, která byla minus 18 stupňů.
Vaše aktivita se zaměřuje hlavně na Slovensko a v Čechách vás moc lidí nezná? Proč to tak je? Proč to podobně jako jiné slovenské kapely nerozjedete i zde?
My jsme v době naší první desky hodně hráli v klubech i v Čechách. Tehdy jsme zde měli často vyprodané koncerty. Avšak pak se rozdělilo Československo a vztahy mezi našimi národy ochladli. Nám se poté bohužel nepodařilo se do Čech vrátit. Stále to ale zkoušíme. A i když například písnička „Keď sme sami“ zaznamenala docela slušný úspěch v českých rádiích, tak je to stále velmi těžké se zde prosadit. Možná je to i kvůli tomu, že naprostou většinu našich aktivit máme na Slovensku.
Co byste chtěli vzkázat návštěvníkům hudebního portálu CSMUSIC?
Rádi bychom jim vzkázali, aby si našli naši novou desku a poslechli si ji. Ať ji dají šanci, protože máme pocit, že se velmi vydařila. Věnovali jsme jí spoustu času a díky studiu Sono si myslíme, že je výborná i po zvukové stránce. Vyslechněte si, jak zní slovenská pop music v roce 2017.
