Tomáš Klus nahrál své nejnaléhavější album

Na každém novém albu písničkáře Tomáše Kluse byl patrný vývoj, ať už hudební, či názorový a tematický. Jinak to není ani tentokrát. Jeho pátá deska Anat Život Není se od těch předcházejících liší. V intencích Klusovy tvorby docela zásadně.
Novinka, kterou pokřtil v sobotu 27. června na velkém koncertě v amfiteátru ve Svojšicích a také ji tam celou přehrál, jej totiž zasáhla v jiném rozpoložení. Pro něho samozřejmě vzešlém ze životních i názorových posunů, pro posluchače, kteří mají šanci je zachytit pouze prostřednictvím alb, v přece jenom poněkud nezvyklém.

Anat Život Není je nejnaléhavější kolekce, kterou Klus nahrál a vydal. Písničky složil při odpočinku v Dominikánské republice a vetkl jim jasný názor na svět. Je v něm odpor k válčení, přijetí existence boha (ne ale fanatické), projev ekologického myšlení, láska k zemi, sobě samému v tom povzbuzujícím smyslu slova, oproštění se od nadvlády technologií, úcta k lidem i potřebě najít v životě cestu a jít po ní.

To všechno podává se zanícením pro každou věc, o které je v písni řeč. Potlačena tak byla jeho jemná výrazová poloha, onen charakteristický nasládlý výraz se změnil ve slovo muže s názorem, někdy rozlíceného, jindy smířeného s realitou, nicméně vedeného touhou o ní psát a zpívat.


Méně kliček
V textech už tolik nebásní a „nekličkuje“, jako tomu bylo zejména na prvních třech albech. Ne že by tu ambici naprosto ztratil, mnohé obraty jsou stále jazykově cenné a krásné. Vyšel ale vstříc svému záměru písničky nekomentovat. Vše je tedy řečeno, něco naznačeno, a pokud si posluchač dá tu práci, význam při troše dobré vůle objeví a pochopí.

Ruku v ruce s tím je nálada nových písniček méně optimistická. Zatímco v minulosti měl například Klusův politický názor v písničce Pánubohudooken ironickou jiskru zabalenou ve veselém popěvku, tentokrát si to například ve skladbě PutOff (NaObamaMPifku) odpustil. V jeho současném hudebním výrazu je také patrné blues (OKuropění, HarmoNico), syrový hudební styl se životním názorem. A jde mu k duhu.

Melodické linky přesto nacházet nepřestal. Pravda, na desce nejsou písničky, které by fungovaly takříkajíc na první poslech, v kontextu Klusovy dosavadní tvorby jsou vlastně dost alternativní, postupně se ale mnohé vplétají pod kůži a odhaluje se například krása a rafinovanost skladeb Tamaře, JdeVoZem, Anat život není, Přeju Ti či MořeŠtik.

Mladým fanynkám, které v zástupu všech zřejmě převažují, to sice autor nikterak neulehčil, současně jim ale nabízí hudbu ještě dospělejší než na předešlé desce. V tomto ohledu je tak trochu pedagog.

Má se přitom o co opřít. Sám je obstojný kytarista a rozpoznatelný zpěvák s intonační jistotou, jeho kapela ho podporuje jak v dobrých výkonech, tak zajímavých aranžích, díky kterým písničky nezůstávají „suché“, naopak je při pozorném poslechu patrné, že se v nich zvukově děje víc, než jen plyne hlavní melodická linka.

Album Anat Život Není je dalším krokem vpřed, který Tomáš Klus na své hudební cestě vykonal. Komerčně možná nebude tak úspěšné jako ta předešlá. Umělecky a názorově se na něm ale profiluje tak upřímně, že by mělo být patřičně oceněno.