Rozálie vydává debutové album Korzetiér. Hlavní roli hraje šanson, cynická romantika a charisma

Rozálie je charismatická zpěvačka, akordeonistka, herečka a tanečnice, která svým nezaměnitelným syrovým projevem a úsměvnou slovní ironií kombinuje dryáčnický šanson s cynickou romantikou. Na jevišti se pravidelně začala objevovat v orchestru Melody Makers, kde se už v pouhých šestnácti letech stala stálým hostem ansámblu. V režii svého otce Ondřeje Havelky se tak Rozálie dodnes představila v mnoha divadelních i hudebních představeních. Důležitou roli v kariéře mladé umělkyně hraje také cirkus, s nímž odjela turné a prožila rok v maringotce. „V jistou chvíli jsem přišla o iluze, které pro mě cirkus představoval. Znala jsem ho jen z jedné stránky, jako divák. Vnímala jsem ho naivně, jako poetický svět plný světýlek, jenže to byla ta iluze, kterou cirkus vytváří, přitom jeho druhá strana bývá často kontrastní," říká Rozálie, která pod vydavatelstvím Universal Music právě vydává svou debutovou desku s názvem Korzetiér. Živě ji představí a pokřtí už dnes v pražském klubu La Fabrika.



Rozálie si svým uhrančivým půvabem a autenticitou během působení v řadě muzikálů, divadel nebo zmiňovaném orchestru Melody Makers, získává stále širší okruh z počátku spíše klubových a divadelních příznivců. Její „kousavé" životní příběhy v čistě autorských písních nacházejí silnou odezvu napříč spektrem publika a rezonují v dnešním vyumělkovaném světě tolik vyhledávanou upřímností a realitou života.

V devatenácti letech vyrazila Rozálie na roční turné jako členka cirkusu. Kočovný život v maringotce se pro ni stal studnicí inspirace. Důkazem je i její autorská hra Rozladěné držky o cirkusovém životě, kterou společně s Anežkou Hessovou nyní uvádí v divadle La Fabrika.

Kreativní tvorba ale rozhodně nekončí u divadla. Charismatická zpěvačka totiž vydává své debutové album Korzetiér. „Korzetiér je muž, který vyrábí korzety. Píseň je inspirována mou zkušeností s jedním takovým „korzetiérem", který v jisté fázi našeho vztahu začal pomalu, ale jistě utahovat šněrování a já se začala dusit," vysvětluje metaforu v názvu alba Rozálie. „Myslím, že asi každý někdy poznal ten pocit, kdy se v určitou chvíli lidi vybarví. Většinou po tom, co pomine první zamilovanost, najednou vidíte, kdo vedle vás doopravdy stojí. V korzetiérovi vidím uzurpátora, korzet je pro mě metaforou vztahu. Když si korzet poprvé nasadíte, cítíte se v něm moc dobře, jste okouzlená tím, jak vám pěkně objímá trup a jak pěkně vypadá. Vzápětí ale zjistíte, že se v něm nedá moc hýbat, že vás kostice dloubají do žeber a čím déle ho nosíte, tím víc se opotřebovává a rezne. Stejné je to i se vztahem. Když láska vybledne, časem zjistíte, že vás vztah vlastně jen omezuje. Obzvlášť když ho řídí Korzetiér," dodává.

Už podle titulní písně je zřejmé, kde Rozálie bere inspiraci. „K tvorbě mě vždycky nejvíc inspirují muži, vztahy, láska a silné životní zážitky a prožitky. Jedna z písní, která se objeví na desce s názvem Pětadvacet na holou, je o přátelství, které vydrží všechno. I dospívání," říká s úsměvem Rozálie, která nechává posluchače, aby si skrze metafory utvořili o písních vlastní obrazy.

Videoklip ke zmíněnému singlu Pětadvacet na holou se natáčel v bytě Rozálie, kde vzniklo i několik písní a vizuál alba, ostatní písně vznikaly v posledních letech například ve Španělsku, nebo na chalupě v Čechách. Na nahrávání alba se podílel relativně úzký tým spolupracovníků. „Nahrávky jsem tvořila s Janem Balcarem, který i hraje ve dvou písních na kytaru. V pár písních se objeví kontrabas Petra Tichého a píseň Sevilla jsem točila s mladým a nadějným flamenkovým kytaristou Filipem Zubákem. V jedné písni zazní i akordeon Michala Mihoka, který je zároveň mým učitelem na harmoniku a velkou hudební inspirací," uzavírá Rozálie.

Rozálie se představí už dnes v pražské v La Fabrice, kde pokřtí svou debutovou desku Korzetiér spolu s kmotrem Jaroslavem Duškem.