Oslava života s Šimonem Bilinou a jeho hosty 11. dubna v pražském Divadle X10

Herec a hudebník Šimon Bilina zve na Oslavu života – ve čtvrtek 11. dubna od 15.30 a od 18.30 hodin v Divadle X10 v centru Prahy. „Bude v ní, bez patosu a pseudo romantismu celej můj život. Moje láska k němu, k lidem, k hudbě, k přítomnosti. Akce bude primárně věnovaná daru života, kterej Nám byl dán, protože co ty víš, co bude zejtra, za hodinu,“ říká Šimon Bilina.

Život se bude slavit hudbou, mimo jiné zazní duety Šimona Biliny s blízkými muzikanty a muzikantkami, oceňovaná píseň Davida Stypky Nebreč naživo v originální sestavě, písně již existující i právě vznikající. Dojde i ke křtu klipu k písni Šimona Biliny To svý, která vznikla ve spolupráci s Lukášem Chromkem a Janem Uvirou. Kmotry klipu se stanou Jan Svěrák, Jitka Čvančarová či Marta Gerlíková. K ochutnání budou funkční pokrmy. Prostor dostane imerzivní divadlo, umocňující nevšední atmosféru celé akce. V plánu jsou také projekce a mnohá překvapení.

Šimon Bilina k Oslavě života: „Bude mi hlubokou radostí, když se přijdete zúčastnit. Nepřehánim. Samotná píseň To Svý a její klip si dala 4,5 roku na to, než vznikla. Takže si umíte představit, jak dlouhou dobu trvalo, než sem sebral odvahu něco takový jako je tenhle event dávat dohromady. Je to pro mě upřímně skok do neznáma, do nejistoty… nikdy předtím jsem nic podobnýho nedělal.

Podstatou utrpení, alespoň tak, jak ji učí moje buddhistická tradice, je souzení a srovnávání. A mně došlo, kdy jindy, než teď je ten správnej čas na to si dělat věci po Svým. Tvořit… bez toho, aniž bych dával přílišně na to, co si o tom budou či myslí ostatní. To je jejich věc. A vždy bude. A věřím, že tohle uvědomění čeká na každýho z Nás. A stále tu bude a bude nás testovat, jestli jsme v tom opravdu pevní a pravdivý sami před sebou. Samozřejmě u toho našinec nesmí zabloudit do sebe-idealizace a bahna vlastní sebestřednosti.
A to je přesně to, čím se chci na své hudební cestě zabývat. Na životní cestě v hudbě, oproštěné od vší povrchní vypočítavosti, toxické efektnosti – ´hlavně, že se to vole prodává a že skáčou čísla… neřeš…´, pseudo-ezoteričnosti a tomu kýčovitému utopickému romantismu, který na Sebe s takovou jakousi vychytralou plíživostí tak rád bere podobu spasitele všech problémů člověka. Akorát, že vůbec.

Tento den a všechny dny po něm budou věnovány právě těm, kdo před bolestí neuhýbají, ale činí z ní zdroj své nové síly. Těm, kdo v sobě nakonec najdou sílu se s bolestí potkat a pochopit, proč jim do života přišla nebo snad opakovaně chodí. Věřím, že právě v pochopení toho, že už ji nemusíme hodnotit, soudit, klást jí odpor, bojovat s ní (velmi oblíbené slovo v našem slovníčku) – dávat jí tedy energii, dávat jí tedy charakter – ale vydržet s ní, dokud nepochopíme proč. Proč se tu vzala, co Nám chce sdělit. Není tu rozhodně jen tak. A nejde před ní utéct. Příčinu toho, co se Nám děje, najdeme vždy jen uvnitř.

Tento den a všechny dny po něm budou věnovány i humoru a lehkosti, páč oni jsou tím nejlepším spojencem v tomhle tanci života.
A tohle výše je přesně to, co umí hudba se mnou. Zvnitřňuje mě. Prohlubuje a rozšiřuje moje vědomí, dobarvuje moje vidění světa. Vrací Nás domů, k našemu vnitřnímu pramenu, k naší síle. K tomu, proč jsme tady na tom světě. Na tomto světě, kde tolik lidí žije beze smyslu. V depresích, úzkostech, v neustálém pření, měření si velikostí svého EGA i pinďourů, sebe-ubližování a sebe-soudech, tedy ubližování jiným, tedy souzením ostatních. Ve společnosti, kde snad býti neurotikem a psychopatem je ´tak nějak cool´. Kde jsme si zapomněli klást otázky, odkud jsme a kam jdeme. Nacházet to, co Nás spojuje. Vnímat život v jeho rozmanitosti, celostnosti, nekonečnosti – páč ´smrtí´ to nekončí. Vnímat hudbu v celém jejím spektru.“