Mantaban Folk
Česko , 2017
Jiří Hodina (housle, zpěv), Petr Kalfus (soprán saxofon, altový klarinet) a Jan Jirucha (pozoun), protagonisté Mantabanu, chtějí především propůjčit tradiční české a moravské lidové hudbě nový zvuk a uměleckými prostředky ji zabydlet v dnešku. Písňovému folkloru dob minulých i vlastním skladbám vdechují svojí interpretací a soudobým aranžmá nový život a staví tak mosty mezi minulostí a současností, mezi tradičním a moderním.
Na počátku byly formace Jiřího Hodiny a jeho hudebních přátel, které přizýval k občasné, nebo i dlouhodobé spolupráci (Jiří Stivín, Jan Mikušek, Martin Kaplan, Marek Špelina, Hana Vyšínská, Tadeáš Mesany, Josef Žák a další). Tyto „hudební dílny“ byly vyústěním desetiletého hraní předchozí skupiny Marcipán (nominace na žánrovou cenu Anděl 2003 v kategorii World Music). Pokud přijmeme tvrzení, že ústní tradice znamená předávání „od úst k uším“, tak naším záměrem je snaha znovu porozumět textům s ohledem na současnost, usilovat o aktuální zvuk a tím obnovit jejich naslouchání. To je Mantaban.
Každý z našich nástrojů má svoji identitu, charakteristickou barvu, artikulační schopnosti dané svou stavbou, tvarem, rozsahem. A přece, jakmile se spojí s textem písničky, jsou to opravdu housle, pozoun a soprán saxofon? Nezmění se saxofon v klarinu či serpent a pozoun v altovou violu da gamba? Není ve flažoletových tónech houslí a lehkém smyku smyčce slyšet fujary ze Šumiac?
Na počátku byly formace Jiřího Hodiny a jeho hudebních přátel, které přizýval k občasné, nebo i dlouhodobé spolupráci (Jiří Stivín, Jan Mikušek, Martin Kaplan, Marek Špelina, Hana Vyšínská, Tadeáš Mesany, Josef Žák a další). Tyto „hudební dílny“ byly vyústěním desetiletého hraní předchozí skupiny Marcipán (nominace na žánrovou cenu Anděl 2003 v kategorii World Music). Pokud přijmeme tvrzení, že ústní tradice znamená předávání „od úst k uším“, tak naším záměrem je snaha znovu porozumět textům s ohledem na současnost, usilovat o aktuální zvuk a tím obnovit jejich naslouchání. To je Mantaban.
Každý z našich nástrojů má svoji identitu, charakteristickou barvu, artikulační schopnosti dané svou stavbou, tvarem, rozsahem. A přece, jakmile se spojí s textem písničky, jsou to opravdu housle, pozoun a soprán saxofon? Nezmění se saxofon v klarinu či serpent a pozoun v altovou violu da gamba? Není ve flažoletových tónech houslí a lehkém smyku smyčce slyšet fujary ze Šumiac?