Klekni Folk
Česko , 2018
Pohled na kapelu Klekni očima jejího služebně nejmladšího člena, Myšáka:
Věřím, že by spoluhráče v kapele neměla držet pohromadě jenom jejich muzika. Ano, je to důležitý předpoklad – stejný, nebo alespoň hodně blízký názor na hudbu – ale pokud se jedná o jediné kapelní pouto, může jít o, obávám se, pouto slaboučké a náchylné k „rozbití“…
Kapela Klekni výše uvedeným „netrpí“ - v našem případě jde především o partu kamarádů, sdílejících krom názoru na muziku i řadu dalších hodnot, a jakousi pomyslnou třešinkou na dortu je skutečnost, že každý z nás hraje na nějaký, nebo nějaké hudební nástroje, a většina z kapely taky dobře zpívá (ano, všichni, kromě mě devil ).
Mě osobně na kapele Klekni baví, že ač jsme věkově různorodí (tři padesátníci, jeden ještě pořád „třicátník“smiley a kruh uzavírá kluk věkově „něco mezi“), ač jsme byli a jsme ovlivněni rozličnými hudebními směry, žánry, proudy, ač máme rozdílné životy z hlediska rodiny, vzdělání, zaměstnání…nemá nikdo z nás pocit, že by do téhle bandy on sám, či některý z kolegů snad nepatřil – právě naopak…
Rádi bychom, aby naše vlastní písničky odrážely to, jací jsme – buď naše vlastní příběhy, nebo alespoň nám stále vlastní „ustřelenost“ a nekončící pubertu.
Snažíme se námi podávané písničky – ať už vlastní, nebo i převzaté, jimiž chceme i nadále obohacovat náš repertoár – nejen „odehrát“, ale podělit se o ně s posluchači, o myšlenku, zážitek, který mají dané písničky zprostředkovat.
Kluci jsou muzikantsky nadaní a ostřílení, na každém je při zkouškách vidět, že se snaží každé písničce nějak prospět. (Já kluky teď buzeruju s ohledem na sladěnost hlasů, ať už barevně, výrazově, nebo v neposlední řadě intonačně – a zatím si to kluci nechávají líbit)
Doufám – ne, věřím – že z naší a námi zprostředkovávané hudby bude cítit, že tu muziku máme a děláme moc rádi, pro zpříjemnění chvil nám i těm, kteří ji budou poslouchat…
Posuďte sami…
Martin Myšák Habr
Věřím, že by spoluhráče v kapele neměla držet pohromadě jenom jejich muzika. Ano, je to důležitý předpoklad – stejný, nebo alespoň hodně blízký názor na hudbu – ale pokud se jedná o jediné kapelní pouto, může jít o, obávám se, pouto slaboučké a náchylné k „rozbití“…
Kapela Klekni výše uvedeným „netrpí“ - v našem případě jde především o partu kamarádů, sdílejících krom názoru na muziku i řadu dalších hodnot, a jakousi pomyslnou třešinkou na dortu je skutečnost, že každý z nás hraje na nějaký, nebo nějaké hudební nástroje, a většina z kapely taky dobře zpívá (ano, všichni, kromě mě devil ).
Mě osobně na kapele Klekni baví, že ač jsme věkově různorodí (tři padesátníci, jeden ještě pořád „třicátník“smiley a kruh uzavírá kluk věkově „něco mezi“), ač jsme byli a jsme ovlivněni rozličnými hudebními směry, žánry, proudy, ač máme rozdílné životy z hlediska rodiny, vzdělání, zaměstnání…nemá nikdo z nás pocit, že by do téhle bandy on sám, či některý z kolegů snad nepatřil – právě naopak…
Rádi bychom, aby naše vlastní písničky odrážely to, jací jsme – buď naše vlastní příběhy, nebo alespoň nám stále vlastní „ustřelenost“ a nekončící pubertu.
Snažíme se námi podávané písničky – ať už vlastní, nebo i převzaté, jimiž chceme i nadále obohacovat náš repertoár – nejen „odehrát“, ale podělit se o ně s posluchači, o myšlenku, zážitek, který mají dané písničky zprostředkovat.
Kluci jsou muzikantsky nadaní a ostřílení, na každém je při zkouškách vidět, že se snaží každé písničce nějak prospět. (Já kluky teď buzeruju s ohledem na sladěnost hlasů, ať už barevně, výrazově, nebo v neposlední řadě intonačně – a zatím si to kluci nechávají líbit)
Doufám – ne, věřím – že z naší a námi zprostředkovávané hudby bude cítit, že tu muziku máme a děláme moc rádi, pro zpříjemnění chvil nám i těm, kteří ji budou poslouchat…
Posuďte sami…
Martin Myšák Habr