Vítrholc Elektronická hudba
Česko , 1994
Vítrholc se měl jmenovat Vídrholc. Vymyslel to možná Dalibor Maňas Kaňas, když s Pavlem Galíkem a Karlem Škrabalem v redakci Lidových novin přibližně v roce 1994 dostali nápad vydat básnický almanach. (Možná to bylo ještě dřív.) Vymysleli pro svou tvorbu poetiku „vegetativní lyriky“, tedy poezie, která ráda přežívá na okraji oficiální literatury, chová se jako nezničitelná amazonská vegetace - kde padne k zemi uříznutá větev, tam za chvíli raší keř nebo strom.
Vídrholc - místo, kde to někde fučí jako na „větrné hůrce“. Autoři tím nechtěli vůbec nic jiného říct. Jenže se z toho nakonec stal rukou tiskaře Vítrholc. A legenda byla v piči.
První akce - ples na Dolnici při příležitosti vydání prvního čísla Almanachu Vítrholc. Hrály zde kapely Londýn, Dědečkovi kanci, tancovala dívčí skupina Peristaltika, hanobily se tam básně J. F. Týplta, četla díla autorů Vítrholce. Uskutečnil se zde jeden z prvních brněnských low-fi koncertů - kytara, bicí a recitace (poprvé tuto formu naplnily skupiny Domácí lékař a E - tedy tehdy nerozlučná dvojice Václavek, Ostřanský).
Na dalším plese almanachu Vítrholc už se promítaly i amatérské filmy Vítrholce a jejich přátel, ke sdružení se přidali i výtvarníci a hlavně lidé mimo Brno - Nový Jičín, Hukvaldy, Rožnov pod Radhoštěm, Ostrava, Kopřivnice i z dalších koutů Moravy.
Z počátku se Vítrholc vůči Praze a Čechům programově nevymezoval, avšak tím, že k němu přirozeně inklinovali pouze moravští, slezští a valašští umělci, byla lidem ze sdružení za chvíli milejší cesta do Bratislavy nebo na sever, než do Prahy, kde však třeba Kaňas strávil pár let - Smíchov, Nusle atd.
Vítrholc začíná v nepravidelných cyklech vydávat další básnické almanachy, do nichž publikují přátelé blízcí i vzdálení, ale i autoři, které někdo z Vítrholce jen rád četl. Se stejnou nepravidelností také podniká regulérní vystoupení v klubech, galeriích a hospodách, hraje na večírcích. Dokonce jej oslovují i první pořadatelé festivalů.
Vídrholc - místo, kde to někde fučí jako na „větrné hůrce“. Autoři tím nechtěli vůbec nic jiného říct. Jenže se z toho nakonec stal rukou tiskaře Vítrholc. A legenda byla v piči.
První akce - ples na Dolnici při příležitosti vydání prvního čísla Almanachu Vítrholc. Hrály zde kapely Londýn, Dědečkovi kanci, tancovala dívčí skupina Peristaltika, hanobily se tam básně J. F. Týplta, četla díla autorů Vítrholce. Uskutečnil se zde jeden z prvních brněnských low-fi koncertů - kytara, bicí a recitace (poprvé tuto formu naplnily skupiny Domácí lékař a E - tedy tehdy nerozlučná dvojice Václavek, Ostřanský).
Na dalším plese almanachu Vítrholc už se promítaly i amatérské filmy Vítrholce a jejich přátel, ke sdružení se přidali i výtvarníci a hlavně lidé mimo Brno - Nový Jičín, Hukvaldy, Rožnov pod Radhoštěm, Ostrava, Kopřivnice i z dalších koutů Moravy.
Z počátku se Vítrholc vůči Praze a Čechům programově nevymezoval, avšak tím, že k němu přirozeně inklinovali pouze moravští, slezští a valašští umělci, byla lidem ze sdružení za chvíli milejší cesta do Bratislavy nebo na sever, než do Prahy, kde však třeba Kaňas strávil pár let - Smíchov, Nusle atd.
Vítrholc začíná v nepravidelných cyklech vydávat další básnické almanachy, do nichž publikují přátelé blízcí i vzdálení, ale i autoři, které někdo z Vítrholce jen rád četl. Se stejnou nepravidelností také podniká regulérní vystoupení v klubech, galeriích a hospodách, hraje na večírcích. Dokonce jej oslovují i první pořadatelé festivalů.
