Skladba

Už to nejsme my

Hip-Hop

Říkaj, že to dávno nejsme my,
i když nemaj na to nárok.
Ať klidně stojí dál u stěny,
nás nechaj dokončit závod.
Dycky sme dělali, co nechtěli,
proto nám nebylo přáno,
Ale na smrtelný posteli,
vzpomínek nebude málo.

Začali sme v Praze, všichni znaj tenhleten příběh,
přes vzestupy a pády je to o tom jak to přijmeš.
Tolik nočních směn, jakoby bych byl noční hlídač,
nula čtyři velkej sen, že bych si měl začít zvykat.
Sou to míle dlouhejch cest, je to soud a taky trest,
je to deset procent štěstí, devět pětek pro bolest.
Sou to chvíle, kdy si sám, že slyšíš jak ticho mluví,
máš chuť jít a zavřít krám,
ať se předvedou ty druhý.
Sou to svatby, kdy si mimo pohřby,
kdy už musíš jet, celej život je jak kino,
drama, který krade dech.
Jednou za čas pád na beton
není vážně žádnej med,
je to klika, je to pech, tělo chystáš na rakev.
Ventil od tohodle všeho je vypustit další track,
doma už to nejsou hádky, ale jenom tichej vztek.
Vidíš hodinu na stagi, myslíš, že je motiv šek,
až zhasnou všechny ty světla,
zmizí i veškerej vděk, poď.

Říkaj, že to dávno nejsme my,
i když nemaj na to nárok.
Ať klidně stojí dál u stěny,
nás nechaj dokončit závod.
Dycky sme dělali, co nechtěli,
proto nám nebylo přáno,
Ale na smrtelný posteli,
vzpomínek nebude málo.

Seru na falešnej soucit, jen pochop,
že nemám čas,
najednou nám není dvacet,
na zádech ňák cejtim mráz.
Jak dlouho tu zvládnu stát,
než se protrhne ta hráz,
kolik hodin, kolik let a kolik vydrží z vás.
Každý album je to poslední,
setmí se a pak rozední,
zdravim Vláďu, musí to bejt top, ne prostřední.
Trocha Whiskey připomíná jak sme smrtelný
a s postupnym věkem
nechcem tolik lítat nad zemí.
Radši pevnou půdu, místo, kam nikdo nesmí,
kde nejsou věci lesklý, kde hrajou moje desky.
Když sundám všechny masky,
kde platí moje práva,
tohle je sólo rally, můj zákon, to co je psáno.
…… pro sebe, takže snad to jednou pochopí,
že to nebyl útěk od nich, řeknu jim to do očí.
Zádama se otočí, systém ten hlad nepotopí,
vždycky sme jeli na krev,
riskovat sme totiž ochotný.

Říkaj, že to dávno nejsme my,
i když nemaj na to nárok.
Ať klidně stojí dál u stěny,
nás nechaj dokončit závod.
Dycky sme dělali, co nechtěli,
proto nám nebylo přáno,
Ale na smrtelný posteli,
vzpomínek nebude málo.