Skladba

Emil P.

Folk

Zastavte se lidé, poslyšte píseň mou.
Je o tom, jak jednou světlo prohrálo s temnotou.
Nebude to píseň skočná, to svižné tempo by jí neslušelo snad,
ale musel jsem ji napsat a teď vám ji chci hrát.
A bude to zlé, těžké a zlé.

Můj kamarád Emil P., když mu bylo skoro třicet let,
se dozvěděl, že má zlou nemoc, že může umřít co nevidět.
Pak mu doktoři vzali kus těla jako se berou větve stromů
a řekli, víc tu nejde dělat a můžete jít domů.
A bylo to zlé, těžké a zlé.

Ptal jsem se ho, jaké to je vědět, že skončíš teď v této chvíli.
Řekl, že celý rok se z lůžka díval na strop a viděl anděla, ten byl bílý.
A já pil, já jenom pil, já hlupák pil a marnil čas.
A půlku času jsem měl dát radši jemu a druhou hodit mezi vás.
A bylo to zlé, těžké a zlé.

Můj kamarád Emil P. řekl mi jednou na hotelu Brichta
dokaž i za mně, že všechno jde a já se přiopile chichtal.
Neboť jsem nezahlídl bílý strop a anděla nad námi všemi
a měl jsem milion různých výmluv a Emil opouštěl zemi.
A bylo to zlé, těžké a zlé.

Vzpomeňte na něj, kdo jste ho znali a vy kdo neznali vězte, že žil.
Neměl velké svaly a přesto silný byl.
Tuhle píseň sepsal Jaromír N. na památku kamaráda Emila
kterého zákeřná nemoc zabila.
A bylo to zlé, těžké a zlé.
A bylo to zlé, těžké a zlé.