Skladba
Není to jen tak, je to fakt ves tak,
den číslo jedna, cejtim furt ten tlak.
A není to jen tak, slova se nebudou plejtvat,
co řeknu, to myslim vážně, ne filtr, ne mejkap.
Občas sem v pasti, cejtim na zádech ten svět,
je to víc simple, běhám jak magor,
dokud mi nedojde dech.
Ty, co to nebaví nenutim,
ty, co dou se mnou, vám díky.
To album není můj debut,
jenom dál zpovídám hříchy.
Dám to i pošestý sólo i týmově,
dám to i naživo bez obav.
Na cizí planetě plnim se bažinou,
zkouší mě dokola, jako Bach.
A nešířim hate, nehraju na to bejt zlej,
ale i já mám svý limity,
dostaneš bídu Guantanamo Bay.
Je to jak drive by skrz hlavu,
vysypu všechno, co mám.
Výloha na moje démony,
dokud to zvládám, bejt jejich pán.
Všichni chtěj TroubleGang …….,
nepoznaj nikoho z nás.
Tak beru to na svoje ramena,
vypínám navždy, zbytečnej pláč.
Možná sem starej blázen, ale sem hrdej blázen,
ne pyšnej blázen, vystačim s málem.
Starej blázen, ale pořád mám vášeň,
navždy už stará škola,
vždycky du zpátky pod zem.
Nepíšou vo mě, nehrajou rádia,
stejně mý lidi to cejtí.
Najdeš mě v Hoodu na lavičce čtyrka,
tady sem zdejší.
Hluboký a tmavý noci,
nekonečný tak jako vesmír.
Sou pro mě oáza klidu,
proto tak miluju, když se tu setmí.
A každou tu desku dál bojuju s pocitem,
že došly nápady, není co říct.
A každej řádek je důkaz,
že pořád mám sílu pochodeň nýst.
A není to průměr, poslední kolo,
pár posledních vteřin,
Lycett jak Cassius Clay,
jen tomu, co vidim v zrcadle opravdu věřim.
A není to jen tak, dobíhat dokola ten vlak,
nedělám trendy shit, vim, kam vede má cesta.
Proleju první i poslední krev,
někde tam v horách, jak lovená zvěř.
Pero je mocnější, kecy sou vedlejší,
proto teď vybírám meč.
A není to jen tak, jít nahoru ze dna,
skoro dvě dekády vepsaný ve tváři,
furt nejde zmizet a přestat.
Hroutí se základy, je potřeba restart,
sem tady pošestý, asi už napořád,
těší mě, mý jméno je Kap.