Rozhovory s Bohem Hip-Hop

Nedočkavý fans mi píšou dej to ven k nám,
neženu se nikam, chci to dělat jako tenkrát,
moje vize, moje dílo, nikoho se neptám,
jen pár, spolu míříme ke hvězdám.
Ha, půlnoční vypisování,
chvíle klidu je mi vzácná, dřív to bylo normální,
potřebuju zastavit, všechno mě dohání,
zároveň nezaspat d obu,
tak zas nevim, kam mám jít.
Jakym směrem, co je cíl, já chci chvíli jenom být,
ne jak lidi co maj prachy, ale neví co je žít,
kolem lidi co maj love, ale neví co je láska,
proto jim neukážu nás dva.
Jednou bych chtěl Rolexy, ale vlastně nevim proč,
když už ani teď nemám čas na věci, co bych chtěl,
jednou bych chtěl Ferrari,
ale všude chodim pozdě,
tak mám pocit, že bych stejně asi rychlejc nepřijel.
Já, nevim jestli mluvim k sobě nebo k Bohu,
ale vím, že nedokážu lhát ani jednomu z nich, uh,
nehraju si na pokoru, věřim tomu,
že to jak se k lidem chováš se ti vrátí jako flip, uh.
Vidim kluky, co mi dřív říkali brácho,
ani nevim co se stalo, ale najednou sou pryč, uh,
možností je moře, ale život asi jeden,
proto nežiju ho jako vtip, já, yeah, yeah.
Míval sem kříže s jejich jmény,
ale snažim se mít ve svym věku na duši mír
a po těch letech stojim na pódiu dávno bez trémy,
protože stojim za slovem, který jim do uší zní,
když se vidim v zrcadle, konečně vidim někoho,
kdo připomíná někoho,
kym bych se asi jednou chtěl stát,
sem rád za každej den, co ještě dejchám,
že sem to nevzdal, když sem to chtěl vzdát.Yeah, uh, že sem to nezdal,
když sem to chtěl vzdát,
díky Bohu yeah, Dang, uh.