Stíny v zahradách Hip-Hop

Pravda je omamná
jako když v létě voní černý bez.
Někdy je jí moc,
už jí nejde dýchat, je to stres.
A vezme lidem lež
a nebudou mít pro co žít.
Mně se to týká víc,
než si to umím připustit.

Potkal jsem jí po letech,
už s dětma, byl normální den,
chvíli po nervózním ahoj
jsem šel náhle d o kolen.
Nebyl čas se na nic ptát,
v těch dětských tvářích jsem to nebyl já.
Byl tam někdo jinej,
někdo, komu dáváš tělo, cit.

Ten obraz byl bodnutí dýkou do mý reality.
Trvalo mi odpustit si, že jsi pocítila rány,
před kterými jsem tě vlastním tělem neuchránil.
Ale zapomněl jsem
při tom všem asi chránit sebe.
Ideály jsou jak nebe, vzlítnout se vždy nepovede.
Tvoje radost mi teď připomíná moje chyby.
Člověka Bůh stvořil jenom pro alibi.

Jsme slepí jako zbraň v ruce vraha,
stárneme pomalu a tiše jako Praha
A ona mlčí jak stíny v zahradách.

Jsme slepí jako zbraň v ruce vraha,
měl bych něco říct, nic mě nenapadá.
A čas letí, jsi pro mě záhadná.

Už nejsi naivní,
prošli jsme spolu zimní bouří.
Srdce vždy nemůže mít to,
po čem tolik touží.
Prostá pravda
s níž se ale není občas snadný smířit.
Lidi plný jedu kolem sebe
umí bodat jako štíři.

Musel jsem to uzavřít a jít.
Muset ale neznamená pochopit.
Stavíme paláce štěstí,
aby mohli potom hořet.
Všechno má svý hranice,
v dáli někde končí moře,
odtud vane vítr,
žene vzpomínky z daleka.

Mám pocit, že milovat
bylo první hříchem člověka.
V jeden moment máme všechno,
v další moment není nic.
Stačí do trávy si lehnout,
vnímat vůni z borovic.

A nechat to, co bolí, stranou.
Vždyť ony se ty věci stejně stanou.
A nechat to, co bolí, stranou.
Vždyť ony se ty věci stejně stanou.

Jsme slepí jako zbraň v ruce vraha,
stárneme pomalu a tiše jako Praha.
A ona mlčí jak stíny v zahradách.

Jsme slepí jako zbraň v ruce vraha,
měl bych něco říct, nic mě nenapadá.
A čas letí, jsi pro mě záhadná.

Říkali, že láska nezná času ani prostoru.
Přesto o ni ale nejlíp svědčí sochy z mramory.
Přesto se mi zdá, že toho času bylo málo.
Kdo ví, možná se mi vše jen zdálo.

Říkali, že písně lidi vrátí na ty cenný místa.
Přesto v zahradě je pusto, nejsem alchymista.
Přesto se mi zdá, že toho času bylo málo.
Kdo ví, možná se mi vše jen zdálo.

Jsme slepí jako zbraň v ruce vraha,
stárneme pomalu a tiše jako Praha.
A ona mlčí jak stíny v zahradách.

Jsme slepí jako zbraň v ruce vraha,
měl bych něco říct, nic mě nenapadá.
A čas letí, jsi pro mě záhadná.

Jsme slepí
A ona mlčí
Jsme slepí
A čas letí