Vrány Hip-Hop

I.
Drogy a rozpadlý rodiny jsou jak dynamit.
Všichni chtějí letět, ale neví, jak pak zpomalit.
Možná víš, jaký je mít v hlavě permanentní tikot.
Nelze tady zůstat, ale ani pohnout klikou.
Před očima její ústa, klik, sundává ti triko, klik.
První láska, motýli ti rozebíraj břicho.
Když s ní n ejsi vládne ticho, napsal jsi jí píseň.
Smějete se s bandou v parku, přitom cítíš tíseň.
Věříš, že i s nimi jednou přestříháš ty dráty.
Černá je tou barvou, slítáte se jako vrány.
Nasaješ do plic kouř, s každým tahem padáš hloubš.
Čas je jako moře, děsí, když nevíš, kdy přijde souš.
Ty jsi dávno jinde, máš svý cíle, snad to vyjde.
Odchody nebývají rámovaný ladným rýmem.
Ty jsi dávno jinde, máš svý cíle, snad to vyjde.
Snad to všechno spolu ustojíme, znáš to.

REF:
A NA PODZIM ODLÍTÁM.
JAK ČERNÁ VRÁNA DO CIZÍCH KRAJŮ SÁM.
CHVÍLI JSEM NETUŠIL KUDY KAM.
SLIBUJU, ŽE VRÁTÍM SE JEDNOU!
A S DÍKY ODMÍTÁM TY, CO ZAPOMNĚLI.
ALE TEBE V SOBĚ STÁLE MÁM.
I KDYŽ TI UŽ NEVOLÁM.
TAK MOHLA JSI JÍT SE MNOU!

II.
V mládí tě učí počítat, ale nenaučí cítit.
Je spousty cest, který vedou ke stejnýmu cíli.
Nemám pevný odpovědi, víš, kam tím mířím.
Mít názor neznamená soudit lidi ani třídit.
Jdeš od zastávky, cítíš v sobě smíření.
Tehdy jste si přísahali, že se nezměníš.
A pak vás život rozfoukal jako to listí v parku.
Tváře na displeji jenom zvětšují tu dálku.
A ty už víš, že máš pod kůží vepsaný svoje město.
Bylo tam ale psáno, že pak půjdeš jinou cestou?
Kde je ráj je peklo, kde je tma je světlo.
Není jedno bez druhého, často se to pletlo.
Vzpomeň na chvíle, kdy ještě nebylo nic daný.
Kdy jste věřili, že všechno překonáte sami.
Prý jen slabí se pak chtějí vracet zpět.
Možná máš to právo, když je ti už třicet pět.

REF (2x):
A NA PODZIM ODLÍTÁM.
JAK ČERNÁ VRÁNA DO CIZÍCH KRAJŮ SÁM.
CHVÍLI JSEM NETUŠIL KUDY KAM.
SLIBUJU, ŽE VRÁTÍM SE JEDNOU!
A S DÍKY ODMÍTÁM TY, CO ZAPOMNĚLI.
ALE TEBE V SOBĚ STÁLE MÁM.
I KDYŽ TI UŽ NEVOLÁM.
TAK MOHLA JSI JÍT SE MNOU!