Skladba

Una

Hip-Hop

Je skoro poledne a já se zrovna otočil po světle,
den je temný, spíš jako vlčí hrdlo než žraločí boky,
prší tam, kde jsi?

A uprostřed cittovejch galejí
vobcházim v alejích prázdný město v nadějích,
že ještě budu moct vzít fotoaparát
a vyvolat ty chvíle, který měli spát.
Někdo celej life sází,
mě stačil jede los na výhru, co mi schází,
byly to činy místo frází,
snímky, co pluly jako drama do nesnází.
Uvadám tam, kde byl její klín,
na gauči ale zůstal jenom pásek z jejích džín,
v předsíni podpatky, kulichy a deštník,
co nám dal vetešník na cestu za štěstím.
Teď s židlí navíc,
kruhy pod vočima stavím nad prázdnej talíř,
a kam vodešla, když tu není,
chci ji vidět na špičkách před plnou skříní.

Stále mi dokonale chýba tvoje tělo,
tvoja duša, tvoj smiech,
tak len dokola snívám,
aké by bolo, keby som ti chýbal tiež.
Stále mi dokonale chýba tvoje tělo,
tvoja duša, tvoj smiech,
tak sa dokola pýtám, či ti stále chýbať viem,
či na mňa myslíš,
sníváš o nás aj po tom, čo sa vyspíš,
a vieš, že ma stále máš,
možno je vesmír, kde ťa stále mám.

Při mé povaze, chladné a nikoli právě pohotové,
nepodněcovala a soustřeďovala,
propůjčovala mi oči a nervy i cit.

Snažím se vyvětrat ten její smích,
průvan ho ale vrací zpět, tak leju líh,
a co mi zbylo kromě pohledů ve dveřích
letmýho jak poslední list ve větvích.
Nalejt sentiment pro vostatní,
co tu sedí na baru a jenom sní,
tlačim se u zdi pod tvojí dlaní, pardon,
snažim se jenom mluvit než mi slova zakrní.
Když mi zabrní pod židlí břímě existence,
závěr starýho, počátek konce,
přijdu až ke hřbitovní brance
a posbírám do posledního smítka všechny šance.
Polibky zmizely i se skvrnou na posteli,
jako zvony, když nám vodbily polední kostely,
kdopak zastaví Othella s pistolí,
kterej se nenávratně blíží, yeah.

Stále mi dokonale chýba tvoje tělo,
tvoja duša, tvoj smiech,
tak len dokola snívám,
aké by bolo, keby som ti chýbal tiež.
Stále mi dokonale chýba tvoje tělo,
tvoja duša, tvoj smiech,
tak sa dokola pýtám, či ti stále chýbať viem,
či na mňa myslíš,
sníváš o nás aj po tom, čo sa vyspíš,
a vieš, že ma stále máš,
možno je vesmír, kde ťa stále mám.

Tam, kde ti chýbať viem,
kde na mňa myslíš,
sníváš o nás aj po tom, čo sa vyspíš,
vieš, že ma stále máš,
vieš, že ma stá, ma stále máš.

Je tomu hrstka let, jsme oba ještě mladí
a radostně se lopotíme na stavbě našeho domu.
Potom ona, v širokém okně tvoří,
s nekonečnou vytrvalostí,
ale nikoli s velkou trpělivostí učí naše syny číst.
Je tam stále,
se svou krásnou tváří, s těžkým vlasem,
s velkýma očima, které sklání do stránek knihy.