Tisíc žen Folk Pop

Raz, dva, tři.Táta mi koupil mý první pivo,
když jsem měl srdce zlomený,
poprvý jsem měl dojem,
že život je past a všechno ztracený.
Řek mi, že láska je štěstí i bída,
dá ti křídla i zlomí kříž,
ztratíš každej sen
a potkáš tisíc žen než to pochopíš.

Teď už vím, že žádnej splín
netrvá dýl než den zaplaší stín
a s klidným srdcem můžu říct,
si mých tisíc žen a možná víc.

Když jsem tě viděl jak pod lampou stojíš,
sama na cizím nádraží,
v ruce kufr a v něm
každej prožitej den jako závaží.

A já se ztratil v těch hlubokejch očích,
co o nich každej večer sním,
v každým tisíc jmen,
který čekaj jen, až je vyslovím.

Teď už vím, že žádnej splín
netrvá dýl než den zaplaší stín
a s klidným srdcem můžu říct,
si mých tisíc žen a možná víc.

Dneska když ráno mě ptáci vzbudí
a dívám se jak spíš,
do ticha zní tvůj dech
a slunce po zádech ti stoupá výš.

Myslim na to, co táta mi říkal,
když mi tenkrát pomoct chtěl,
víš, byl to dobrej chlap,
jen občas vedle šláp a svět ho rozemlel.

Teď už vím, že žádnej splín
netrvá dýl než den zaplaší stín
a s klidným srdcem můžu říct,
si mých tisíc žen a možná víc,
mých tisíc žen a možná víc,
mých tisíc žen a možná víc.