V barvách antracitu Pop

noc mě objímá
v náruči mě drží pevně
světlo umírá
její tma teď zpívá ve mě

kousek jí ze sebe dám ti, ať zpíváš se mnou
dotekem promění báseň na páru šedou

občas není life tak easy

pouští
bloudím třicet let a netuším, kde končí
všude začíná
pouští
za ty roky tady je to trochu lehčí,

ale kdo jsem já?
proč zrovna je duše má
do tmy zamilovaná,
ale milovat se zde neodpouští
v barvách antracitu svět neskončí
jenom usíná

spálí celej vesmír, jak supernova
smíš, v něm, co se nesmí, už tě to volá
plíží se stínem, tak jako voda
černej plamen, já v něm našel boha

kousek ho ze sebe dám ti, ať zpíváš se mnou
dotekem promění báseň na páru šedou

občas není life tak easy

pouští
bloudím třicet let a netuším, kde končí
všude začíná
pouští
za ty roky tady je to trochu lehčí,
ale kdo jsem já?
proč zrovna je duše má
do tmy zamilovaná,
ale milovat se zde neodpouští
v barvách antracitu svět neskončí
jenom usíná

nechtěl jsem nic víc, než jen malej kousek štěstí
ať v tom ohni nejsem sám
za mými zády už mám tisícerozcestí
a ještě pořád dýchám
čtvrtýho jsem vše zahodil pryč
a před tím dnem se skrývám

občas není life tak easy
nelži, life není tak easy
život můj není tak easy
říkám ti, že life nebejvá jen easy

pouští
bloudím třicet let a netuším, kde končí
všude začíná
pouští
za ty roky tady je to trochu lehčí,
ale kdo jsem já?
proč zrovna je duše má
do tmy zamilovaná,
ale milovat se zde neodpouští
v barvách antracitu svět neskončí
jenom usíná