Přeludium Folk

Prý podle starých análů na zem když půlnoc padne,
příšery lezou z kanálů a duše hrůzou chřadne,
příšery kanální jsou zcela banální,
dnes každá příšera straší už za šera.

Po ránu, když se rozední, bezhlavé vidíš běsy
a taky takhle k poledni hnusní tě plazi děsí,
vyjdeš si na túru, uzříš kreat uru,
oči má zarudlé a něco zahuhle.

Strašidla zblblá od nudy se po kavárnách plouží,
parfémované obludy v tanečním rytmu krouží,
zestárlé Sirény huhňají s kretény,
stoleté oslice hýkají z ulice.

Neslyšíc zvuky kvarteta, strašidlo s hlavou kraví
a zelenavá prateta nenuceně se baví,
půl psa - půl prasete nad stehnem z kuřete
nekouká na krásy, pod rypák chrochtá si.

Myslím, že je v tom prokletí, když nad tím přemýšlíme,
že ve dvacátém století strašidla dosud zříme,
v budoucnu dojista přikvačí očista
a žádným přeludem strašit se nebudem.