Monika Folk

Jó, viděl jsem Moniku, seděla v lesíku nad přehradou,
vpletla si do vínku dva stvoly bojínku s kozí bradou,
s půvabem andílka svlékla se do tílka,
slunce jí osmahlo kůži,
kdybych byl koňadra, sed' bych jí na ňadra,
v zobáčku držel bych růži.

Moniko, Moniko, jsem jen tvůj, následuj,
vím, kud y do pekla a s kým, padadada.

Hodina minula, Monika usnula u jezera,
voči si zakryla Vojnarkou vod Tyla - teda pardon, ta je vod Jiráska.
Tak znovu:
jó, hodina minula, Monika usnula u jezera,
dala si pod hlavu zánovní Krútňavu vod Cikkera - teda vod Suchoně,
kdybych byl brhlíkem, stal bych se zvrhlíkem,
co nečte Sartra ni Prousta,
s hrdostí vlastence sed' bych jí do věnce,
v zobáčku držel bych chrousta.

Moniko, Moniko, jsem jen tvůj, následuj,
vím, kudy do pekla a s kým, padadada.
vím, kudy do pekla a s kým, padadada,
vím, kudy do pekla a s kým ...