Píseň o zubařce Folk

Rok, co rok sem chodím,
do velké lampy hledím
a nad sebou vidím vás.
Na křesle ztuhle sedím,
těším se, až to skončí,
ale vždycky přijdu zas.

Milá paní, děkuji vám za vaši péči,
vaše ruce mě léčí,
nechci se od vás hnout.
Milý pane, tak se pěkně mějte,
dvě hodiny nekousejte,
můžete si vypláchnout.

(následuje sólo na zubní vrtačku v G dur)

Trochu se vás bojím
a někdy slzy roním,
když se bolest hlásí moc.
Přesto pořád sedím,
do velké lampy hledím
a vůbec nevolám o pomoc.

Milá paní, děkuji vám za vaši péči,
vaše ruce mě léčí,
nechci se od vás hnout.
Milý pane, tak se pěkně mějte,
dvě hodiny nekousejte,
můžete si vypláchnout.