Skladba
Franta je masér a on dělá s masem.
Úsměv knír skrývá, z dvou metrů se dívá.
Když pot z čela stírá, jeho ukrutná síla,
zmítá mým tělem, už cítím je celé.
Naběhla mu žíla, teď v rukách mě svírá.
Cítím se v pasti, je konec všech slastí.
Podivný zvuky, jak lámal by větve,
on zlomil mi nohu a pak řek jen vztekle:
,,Jó – tenhle slabou kostru má,,
Jó – Frantu tady každej zná.
,,Prosím tě nešil, to občas se stane,,
říká mi klidně a zrak mu jen plane.
Já zavolám bráchu, soukromej je doktor,
sedí hned za zdí, ordinuje do dvou.
Tak věci se mají, že má hodně sádry,
levně ji koupil, teď tvrdne mu záhy.
Podnikaj všichni, jó každej nečumí,
brácha mu píchl, udělal co umí.
,,Jó – tenhle slabou kostru má,,
Jó – Frantu tady každej zná.
Kdo mohl to tušit, že jedou v tom spolu?
Naštěstí je doktor a papír má k tomu.
Když pomyslím na to, že kopal by hroby,
tak nevím, zda Franta by zůstal u nohy.
,,Jó – tenhle slabou kostru má,,
Jó – Frantu tady každej zná.
,,Jó – tenhle slabou kostru má,,
Jó – Frantu tady každej zná.