Pocta první době Punk Rock

Nalhávám si lepší časy
a sám sobě nevěřím.
Propadám se do vzduchoprázdna,
jsem sám sobě přítěží.
Zakrývám si oči dlaní,
nechci vidět vlastní pád.
Přestávám být sám svým pánem,
jsem svým sluhou akorát.
Přestávám být sám svým pánem…
Hlavou znějí hlasy zvonů
s nekonečnou ozvěnou.
Zvou za cestu za nadějí,
tam má barvu zelenou.
Bojím se svých vlastních činů,
štítím se svých vlastních vět.
Nedokážu protestovat,
chci už nikdy nemyslet.