Naďa:
Naďa & sbor:
Naďa:
Naďa & sbor:
Naďa:
Naďa & sbor:
Naďa:
Naďa & sbor:
Naďa:
Naďa & sbor:
|
Takový už je člověk, že se honí sem a tam
Že někdy hledá společnost, ale jindy je rád sám
Musí na všechno si sáhnout, a kde není tam chtěl by být
A ať má málo nebo moc, vlastně nikdy nemá klid
My se houpáme, jednou sem, jednou tam
my se houpáme spoustu dní
A my se houpáme, jednou sem, jednou tam
každý zná tohle houpání
Každý z nás má pochyby a rád se přesvědčí
že tam kam chodí na ryby jsou kousky největší
A pak jednou přijde den kdy se jinam musí dát
když najde míň než doufal tak se zpátky vrací rád
A my se houpáme, jednou sem, jednou tam
my se houpáme spoustu dní
A my se houpáme, jednou sem, jednou tam
každý zná tohle houpání
Takže je to asi takhle:
„Jak si kdo ustele tak si lehne” – jak říkával můj dědeček
Ale kde a kdy a jak si ustlat, to je otázka
Vždyť i ta kočka se sedmkrát otočí než se stočí do klubíčka
Natož my lidi – my se někdy naděláme kotrmelců, co?
Dík za každou zkušenost, tu nemá kdo jen stál
Co jsi jednou okusil to v sobě nosíš dál
Vážně, všechno se ti hodí, ba i chybné šlápnutí
Vlastně právě tohle tě dál jít přinutí
A tak jdeme dál!
A my se houpáme, jednou sem, jednou tam
my se houpáme spoustu dní
A my se houpáme, jednou sem, jednou tam
každý zná tohle houpání
A ještě!
A my se houpáme, jednou sem, jednou tam
my se houpáme spoustu dní
A my se houpáme, jednou sem, jednou tam
každý zná tohle houpání
A všichni!
My se houpáme, jednou sem, jednou tam
my se houpáme spoustu dní
A my se houpáme, jednou sem, jednou tam
každý zná tohle houpání
|
