Skladba
Večer co večer a já píšu do papíru,
na srdci tolik slov, že sbírám ještě sílu.
Jak chybí návod často podléháme splínu,
když světla zhasnou a duše cítí vinu.
Dnes píšu dopis, snad proto abys věděla,
každý někdy udělá to co se prostě nedělá.
(ne) Nechci se omlouvat, sám vím, že bys to nechtěla, je cítít prázdno jako by hudba dozněla.
Není to dávno kdy jsem cítil tvojí vůni, viděl tě všude
jen v trochu jiném světle a dneska můžu říct, že závidím těm druhým, co mají možnost být vedle tebe.
Dobře si pamatuju, když si mi řekla až bude potřeba, že budeš tady se mnou a teď se dusím a nemůžu ti zavolat, dusí mne vzpomínky, co žere temno a je mi líto, že tolik jsem ti ublížil, pro jeden okamžik zničil jsem všechno. Co bylo nezměnim i kdybych rád změnil. Můžu jen doufat, že třeba jednou.
Ref.:
Když světkla zhasnou a minuty se zastaví,
rozum ještě vnímá a tělo tiše dýchá.
Když světla zhasnou pak trápí lidi svědomí,
vrací se bumerang a všechno sčítá. 2x
Je to tak zvláštní, když člověk ztratí hlavu,
občas i srdce a někdy lásku. A když pak hodnotíš s odstupem času jaksi hořce skoro až k nářku. A je to zvláštní, že i když dobře víme: To co kdo šíří, to se mu vrací. tak stejně nakonec se sami překvapíme, že nejsme připraveni, když život splácí.
Tak radši píšeme zpovědi pro druhé a možná čekáme na trochu pochopení i když je každý sám, jen sebou hodnocen tíží nás vědomí, žádáme odpuštění. Snad proto věřim, že ty to dávno vidíš a časem odpustíš mi za všechnu bolest. Lidi se mění, světy se mění, to co jsem zasadil - teď sklízim sobě.
2x Ref:
Když světkla zhasnou a minuty se zastaví,
rozum ještě vnímá a tělo tiše dýchá.
Když světla zhasnou pak trápí lidi svědomí,
vrací se bumerang a všechno sčítá.