Můj táta fidlal housle a všechny písně znal
A nebyl v celým pohoří, kdo by se mu vyrovnal
Na všechno říkal: „Nevadí, na co bejt nešťasten...”
A fidlal dál a fidlal jen a fidlal celej den
Jednou udeřila vedra, tráva byla jako troud
A stáda žízní hynula a nemoh jsi se hnout
Táta dal housle pod
A nebyl v celým pohoří, kdo by se mu vyrovnal
Na všechno říkal: „Nevadí, na co bejt nešťasten...”
A fidlal dál a fidlal jen a fidlal celej den
Jednou udeřila vedra, tráva byla jako troud
A stáda žízní hynula a nemoh jsi se hnout
Táta dal housle pod