Skladba
Jsem zvyklej mlátit do volů, jsem kočí od těch kár. Já jezdím s nima třicet let skrz deště, bouřky, žár. Já měl jsem spousty malérů, snad co se prožít daj. Ale co mě lidi trefilo pět mil od Gundagai.
Tma na krku a kolo pryč, vůz uváz na blátě, já ztratil sirky jediný i fajfku proklatě a od zimy i od hladu, mi zuby drkotaj - v tom pes jak tele přiběhnul, pět mil od Gundagai.
Já chlapy s klikou ve všem znám když průšvih stane se, Mě štěstí, ale u sebe ňák asi nesnese. Jak usuším si kalhoty a uvařím si čaj? A ten pes šel rovnou po jídle, pět mil od Gundagai.
Já můžu kašlat na kde co i na bláto a chlad. A nemusím svý spřežení a smůlu proklínat. I fajfku můžu oželet, leč to mi není fraj, že ten pes mi pochcal svačinu, pět mil od Gundagai.