Skladba
Jen my dva, nikdo víc, jako rub jen, nebo líc, jen jeden z nás má ruku krví zbrocenou. Jeden z nás a někdo třetí ztěží, dodnes vidím jí, jak leží skrytá tam jen trávou zelenou. Tobě jiný holky cesty zkříží, já však sním za pevnou mříží o širých pláních s trávou zelenou.
Jeden z nás a jeden nůž rozlil v prsou temnou růž, v těch prsou dívčích, krytých bílou halenou. Jeden z nás a dlouhá léta běží, dodnes vidím jí jak leží, skrytá tam jen trávou zelenou. I když dávno vím, kdo je tím vinný, hledím přes dvůr plný špíny domů k pláním s trávou zelenou.
recit.: - Když jsi tenkrát v soudní síni vstal a ukázal na mě prstem, všichni ti museli vidět na očích, že jsi to ty, kdo zabil, ale...
voc.: - ty jsi předák, já jen honák býků, tak řek soud, že já vzal dýku a skropil krví trávu zelenou. Proto sám teď ve svý cele malý tisknu mříž a hledím v dáli, domů k pláním s trávou zelenou.