Austinské vězení Country

Dneska mířím na jih z Dallasu na Austin, dolů po silnici číslo 35. Za mými zády mizí hory, města, řeky, mosty, musím ještě jednou vidět zeď za kterou končí svět.

Nikde v Texasu snad horší lapák není, než je Austin a to jeho vězení. Tam parta vostrejch chlápku si tě vezme do učení a pak život tvůj se v krutý muka rázem promění.

Chci vidět tu zeď větrem ošlehanou, co věznila mě roků dvakrát pět. Chci ještě jednou vidět peklo z ocelovou bránou, chci z venku vidět to co zevnitř znal jsem deset let.

Až svoji fordku zastavím před branou, tou branou, za kterou jsou stovky cel, pak plivnu na ty zdi co zarostlý jsou révou planou a zamávám svým kámošům do oken beze skel.

Já neznám horší lapák než je Austin, přesto musím ještě vidět jeho štít. Pak otočím vůz a za sebou spálím všechny mosty a na tisíc mil od Austinu začnu znovu žít.