Na tváři kuličky slz, láska si na křik nikdy nezvyká,
sedí a hádku mlčky polyká jak pád, jen tiše naříká.
Ví, že jak v přívalu déšť než vsaje zem, kořínky zaplaví,
napraví pohled zprvu tázavý, pak dotek laskavý.
Jen vědět, že jste jen dva, a nikdo nikde a nikdy víc,
co možná nejčastěji
sedí a hádku mlčky polyká jak pád, jen tiše naříká.
Ví, že jak v přívalu déšť než vsaje zem, kořínky zaplaví,
napraví pohled zprvu tázavý, pak dotek laskavý.
Jen vědět, že jste jen dva, a nikdo nikde a nikdy víc,
co možná nejčastěji