Dělí nás jen týden,
najednou to přijde
už nechci dál být sám,
nad rozlitou louží,
raněný orel krouží,
dny bez tebe počítám.
Možná víc, možná míň,
si tě dnes ve snech představím,
možná víc, možná míň,
před tebou z těch snů zatajím.
Pokaždé,
když tančíš přede mnou,
mám chuť
pít
tvou lásku bezednou,
pokaždé, pokaždé,
zavolám tě zpátky.
Neznám tvoje jména,
svět je velká scéna,
zbytečných slov iluzí,
to že bez pardonu,
pozval jsem tě domů,
to mě vůbec nemrzí.
Možná víc, možná míň,
si tě dnes ve snech představím,
možná víc, možná míň,
před tebou z těch snů zatajím.
Pokaždé,
když tančíš přede mnou,
mám chuť pít
tvou lásku bezednou,
pokaždé, pokaždé,
zavolám tě zpátky.
Pokaždé,
když tančíš přede mnou,
mám chuť pít
tvou lásku bezednou,
pokaždé, pokaždé,
zavolám tě zpátky.
Až se život bude ptát,
kam láska chodí spát,
řeknu jen,
že tuším akorát,
o tom jednou povím všem,
jak chutná láska žen,
to vím už sám, to znám!
Pokaždé,
když tančíš přede mnou,
mám chuť pít
tvou lásku bezednou,
pokaždé, pokaždé,
zavolám tě zpátky.
Pokaždé,
když tančíš přede mnou,
mám chuť pít
tvou lásku bezednou,
pokaždé, pokaždé,
zavolám tě zpátky.
Pokaždé.