Tátovo jaro Country

Šel v horách sníh sem dolů k nám
v pramíncích stékal a tál
a z větví nad potůčkem padal dolů led
přicházel tátův jarní svět

Z okapu ven listí a mech
ze skály nad studánkou sníh
najednou je nás víc smích zvoní, smích zvoní
najednou líp je snad jak vloni

Ta krása ran pod střechy bl íž
na první sedánky tam k nám
a každou chvíli slyšíš jak projíždí vlak
vzpomínáš na tátu a tak

Jestli jsme zas o kolik je nás míň
jestli nam nevymazal stopy v čase svět
Manitou neplakal jen za totemem stál
a mnozí neviděli dál