Skladba
Noc
když se promodlila k ránu
je stará a ztrhaná
chtivá pohlazení
Denně se omlouvá
že nepřivykla světlu
den se otočí a smutně kývne
,Vím...'
Noc
si je vědoma tmy
a každé ráno
ji světlu k nohám dává
Láska ji kulaté srdce ohlodává
ten srpek se ztrácí, ztrácí...
Co je to za křik
co hvězda za hvězdou zháší?
To jsou ptáci
probuzení ptáci
Den
už je více než nesvůj
chtivý pohlazení
to jak mu srdce zrudlo
Přichází ona
sametově černá
krásnoucí a krutá
stahuje mu hrdlo
Den
lape po dechu
nevnímá
noc ho pokládá do mechu
Přikrývá tichem
a jak usínají ptáci
na jeho rány přikládá své
hojící se hříchem
Ráno vyčerpané zhasne
ráno vyčerpaně zháší
Být dnem je snadné
být dnem je snazší...
být nocí je krásné