Když zazní píseň z přístavů,
noc dá si závoj na hlavu a začne žít.
Než vyjdou slunce neonů
a rosa padne do zvonů, já musím jít.
Mám svoji šatnu zázraků,
kam v doprovodu soumraku, já vejdu dál.
Tam každý sen se dohoní
a hvězda vjede na koni, pak začne bál.
Když Romeo tě obejme
a Puk si s
edne vedle mě, Lear ztratí řád.
Dá Hamlet hlavu do dlaní
a Othello zas přehání svůj noční vpád.
A když tě světla uchopí,
ten svět tě vbodne na kopí.
Tam, kde jsi stál,
je moje říše beze dna,
když chceš tak budu princezna a ty můj král.
Ty Honey teď musíš pro lidi hrát.
Ty Honey se musíš pro lidi smát.
A když pak potlesk utichá
a scéna teple zadýchá,
já musím vstát,
než reflektory vychladnou
chci chutnat chvíli záhadnou, tak častokrát.
Když hudba závěr dohraje
a poslední host z foyer se vytratí,
já zamknu šatnu s líčidly.
A den, co zmizel pod křídly se nevrátí.
Ty Honey teď musíš pro lidi hrát.
Ty Honey se musíš pro lidi smát.
Jednou si vyjdu z města ven
a udělám si krásný den, kdy budu chtít já.
Vždyť vidět nikdo nemusí,
že dám si stéblo do pusy a budu snít.
Když zazní píseň přístavů,
noc dá si závoj na hlavu a začne žít.
Než vyjdou slunce neonů
a rosa padne do zvonů, já musím jít.
Ty Honey se musíš teď pro lidi smát.
Ty Honey teď musíš pro lidi hrát.