Bylo tady pár slz, ale hlavně byl smích,
i když ty špatný věci zabolí víc,
než ty dobrý ve stejným množství vyléčí,
každá kapitola v mym osobnim životě,
znamená novej pilíř toho pódia,
na kterym musim svoji roli žít a hrát,
není důvod to vzdát,
přesto že občas příde pád
i přes zlomený nohy m usíš umět vstát
a jít dál, pořád musíš se smát,
i když duše zažila pád tak jako já dál se s tim srát,
o svý posty se rvát, mít pokerface
a všem těm zmrdům zakrýt svou pravou tvář,
budou tě linčovat, srát,
do svejch pastí tě hnát,
pak cupovat na kusy jak hejno hladovejch supů a vran,
přesto že okusíš bolest,
nedovol ať ti udusí žár,
poď se mnou běžet na bránu,
pálit svou salvu pro slávu,
každou tu mířenou ránu zasaď tý čubce do chřtánu,
zkrátka nedovol aby ti samota pohltila
tvou zářící auru,
přísahám ti že i já sám mám někdy pocit,
že nemám páru do toho z posledních sil
dát všechnu svou čakru co v těle mám,
a proto se snažim občas vypnout a bejt volnej jako pták.
Zmrdi jako já v tom snadno uváznou,
ale důležitý je, nikdy neodejít s prázdnou,
než světla zhasnou a dveře se zavřou,
musíš z toho vymlátit maximum
a jít do toho na sto. (2x)
Tisíce průserů, problémů, potyček
a stovky ran a nakonec,
tváří v tvář stát lidem,
který sem zklamal sám,
tim že sem byl sobeckej cock,
je to tak že mí svědomí přidalo,
sem tam na duši nějakou tu bolavou ránu a šrám,
zůstaly jizvy a rány,
ale srovnanej sem zůstal sám
a teď vim že největším bohatství,
je mít na uzdě svoje já,
smát se teď, nebrečet nikdy,
otevřít inventáře a s nima ty hezký vzpomínky
pak flašky tequily za ty lidi,
který tady byli a nemůžou
už bohužel být, přesto že by chtěli,
pokora, úcta a požehnání,
dává mímu životu nový rozměry
a hodnoty tak co víc chtít,
nemusim snít o lepšim místě,
kde budem žít se svejma G's,
není to o tom jestli nám bude jednou líp,
nebo to jednoho dne budem mít,
ale o tom co máš v danou chvíli
a jak seš s tim schopnej naložit a taky žít,
tak přestaň už kurva brečet,
že chceš od života trochu víc,
to chce úplně každej,
ale né každej to musí mít.
Zmrdi jako já v tom snadno uváznou,
ale důležitý je, nikdy neodejít s prázdnou,
než světla zhasnou a dveře se zavřou,
musíš z toho vymlátit maximum
a jít do toho na sto. (2x)
Každej z nás proplouvá životem vlastím způsobem,
né ale každej má odhodlání,
jít tou zdlouhavou cestou dál,
tak začne stát a začne se bát,
všech těch věcí co dělal tak rád,
i já měl možnost okusit chvíle,
kdy se člověk přestane smát,
já nemínim sám sobě lhát,
už několikrát sem nemohl vstát,
ze studený země,
na kterou mě poslala kudla do mých zad,
překonat strach, je základ,
určit si hodnoty přestat konečně
pořád tápat životem,
kterej ti nebude zadarmo šance jen tak dávat,
spíš nohy podkopávat,
chce to mít sílu až budeš vstávat,
všem těm zmrdům kolem sebe dávat najevo,
že nebudou vymrdávat s tebou,
ani s tvojí crew,
přesto že máte hlavu plnou snů,
musíš dát tomu každou vteřinu,
dokuď ti neodbijou poslední hodinu
a pak můžeš zavřít oči a smířit se s tim,
že sága končí, odejít s pocitem,
že si splnil každej svůj cíl,
kterej sis určil, dávno sem skončil,
dělat všechno napůl,
teď to všechno teprve chápu,
nehodlám jen tak hloupě stát
mezi ostatníma v tupym stádu.
Zmrdi jako já v tom snadno uváznou,
ale důležitý je, nikdy neodejít s prázdnou,
než světla zhasnou a dveře se zavřou,
musíš z toho vymlátit maximum
a jít do toho na sto. (2x)
i když ty špatný věci zabolí víc,
než ty dobrý ve stejným množství vyléčí,
každá kapitola v mym osobnim životě,
znamená novej pilíř toho pódia,
na kterym musim svoji roli žít a hrát,
není důvod to vzdát,
přesto že občas příde pád
i přes zlomený nohy m usíš umět vstát
a jít dál, pořád musíš se smát,
i když duše zažila pád tak jako já dál se s tim srát,
o svý posty se rvát, mít pokerface
a všem těm zmrdům zakrýt svou pravou tvář,
budou tě linčovat, srát,
do svejch pastí tě hnát,
pak cupovat na kusy jak hejno hladovejch supů a vran,
přesto že okusíš bolest,
nedovol ať ti udusí žár,
poď se mnou běžet na bránu,
pálit svou salvu pro slávu,
každou tu mířenou ránu zasaď tý čubce do chřtánu,
zkrátka nedovol aby ti samota pohltila
tvou zářící auru,
přísahám ti že i já sám mám někdy pocit,
že nemám páru do toho z posledních sil
dát všechnu svou čakru co v těle mám,
a proto se snažim občas vypnout a bejt volnej jako pták.
Zmrdi jako já v tom snadno uváznou,
ale důležitý je, nikdy neodejít s prázdnou,
než světla zhasnou a dveře se zavřou,
musíš z toho vymlátit maximum
a jít do toho na sto. (2x)
Tisíce průserů, problémů, potyček
a stovky ran a nakonec,
tváří v tvář stát lidem,
který sem zklamal sám,
tim že sem byl sobeckej cock,
je to tak že mí svědomí přidalo,
sem tam na duši nějakou tu bolavou ránu a šrám,
zůstaly jizvy a rány,
ale srovnanej sem zůstal sám
a teď vim že největším bohatství,
je mít na uzdě svoje já,
smát se teď, nebrečet nikdy,
otevřít inventáře a s nima ty hezký vzpomínky
pak flašky tequily za ty lidi,
který tady byli a nemůžou
už bohužel být, přesto že by chtěli,
pokora, úcta a požehnání,
dává mímu životu nový rozměry
a hodnoty tak co víc chtít,
nemusim snít o lepšim místě,
kde budem žít se svejma G's,
není to o tom jestli nám bude jednou líp,
nebo to jednoho dne budem mít,
ale o tom co máš v danou chvíli
a jak seš s tim schopnej naložit a taky žít,
tak přestaň už kurva brečet,
že chceš od života trochu víc,
to chce úplně každej,
ale né každej to musí mít.
Zmrdi jako já v tom snadno uváznou,
ale důležitý je, nikdy neodejít s prázdnou,
než světla zhasnou a dveře se zavřou,
musíš z toho vymlátit maximum
a jít do toho na sto. (2x)
Každej z nás proplouvá životem vlastím způsobem,
né ale každej má odhodlání,
jít tou zdlouhavou cestou dál,
tak začne stát a začne se bát,
všech těch věcí co dělal tak rád,
i já měl možnost okusit chvíle,
kdy se člověk přestane smát,
já nemínim sám sobě lhát,
už několikrát sem nemohl vstát,
ze studený země,
na kterou mě poslala kudla do mých zad,
překonat strach, je základ,
určit si hodnoty přestat konečně
pořád tápat životem,
kterej ti nebude zadarmo šance jen tak dávat,
spíš nohy podkopávat,
chce to mít sílu až budeš vstávat,
všem těm zmrdům kolem sebe dávat najevo,
že nebudou vymrdávat s tebou,
ani s tvojí crew,
přesto že máte hlavu plnou snů,
musíš dát tomu každou vteřinu,
dokuď ti neodbijou poslední hodinu
a pak můžeš zavřít oči a smířit se s tim,
že sága končí, odejít s pocitem,
že si splnil každej svůj cíl,
kterej sis určil, dávno sem skončil,
dělat všechno napůl,
teď to všechno teprve chápu,
nehodlám jen tak hloupě stát
mezi ostatníma v tupym stádu.
Zmrdi jako já v tom snadno uváznou,
ale důležitý je, nikdy neodejít s prázdnou,
než světla zhasnou a dveře se zavřou,
musíš z toho vymlátit maximum
a jít do toho na sto. (2x)