La belle dame sans merci Folk Rock

Vyčichlá růže před hotelem na chodníku
zas prodává svou něhu sterilní
v bílých šatičkách zkrvavělá od neonů
v čelistech očí svírá lhostejnost.

Když půlnoční slunko drnčí na chodníku
ženské tváře ztrácejí mdlý třpyt
diskrétní vrchní vnucuje s láhví vodky
za cizí prachy cizí vychladlost.

K ránu už své tělo ani nevnímá
a cítí se jak prasklé zrcadlo snů
na bílý strop si mořské vlny promítá
jak jdou, jdou k příkrým břehům.

Když zvedneš tu růži ležící na chodníku
o umělé trny si neroztrhneš dlaň
bez dlouhých řečí pak provede tě rájem
a snídat budeš zase sám.

Vyčichlá růže před hotelem na chodníku
maličkou rukou mávla na taxík
a tvá láska bez haléře, puklý zvon, co spadl z věže
hledá tu svou la belle dame sans merci.