Blues pátého koutu pokoje Folk

*: Zkazil jsem si všechno sám,
v klidné řece plul můj prám,
osleplý klid ti časem přihlásí
jak břitva ostrou změnu počasí.
1. Všechno přišlo prostě tak,
nebylo vůbec, proč se bát,
byl prám dlouho v moři, na cestách,
až se zranil pod hladinou na skrytých krách,
denně namlouvám si, že by to tak mohlo být:
já zazvoním, ty mě necháš před bouří se skrýt,
v motelích vymýšlím si tuhle hru
a broukám na svém lůžku jedno blues.
R: Jedno blues, stejný blues
o tom, že tu má žena se mnou je
a stojí v pátém koutě pokoje.
2. I teď žiju na cestách,
kdopak ví o tvých adresách,
mám lístek, zatím nevím, kam to je,
na stání v pátém koutě pokoje.
Chtěl jsem mít hory v dlani, bod, a pohnout svět,
že na to stačím sám, to jsem se splet',
v motelích vymýšlím si tuhle hru
a broukám na svém lůžku jedno blues.
R: