Brusle smrti Hip-Hop

Půlnoc, nula hodin,
vybitej mobil je, jsem vůl no,
holt jsem nikdy nebyl nabíječ.
Je čerstvej vzduch, půjdu pěšky
než mi vyberou kapsy jako kešky.
Heč, déšť, začalo pršet,
smrček mne přitahoval,
tak jsem ho nechal trčet ven,
hmm, celkem skrček.
Červenej trpaslík v obrovský ruce,
celkem velkej průser.
Úsměv mizí z úst, ven skrze
vylejzá tep, hořkne mi v ústech.
S úspěchem startuju útěk, jsem v úzkejch,
trochu stejk v běhu na dlouhej úsek.
Měl jsem jet busem na černej účet,
bych si radši usek pokutu než muset úpět
Ten typ měl brusle a divnej účes,
na můj vkus jel rychlejc
než jsem běžel, úděs.
Kdybych měl vůz, nemusel bych vůbec
řešit tenhle úlet a klusat jako vůl dnes.
V totální hrůze přichází úlek,
nejsem ani v půlce, z půlek teče čurbes.
Bezednej průjem a silná vůle
zpomalily skrz vůně průjezd střev.
Ten malej můstek, kdybych pil džus,
nemusel bych flusat krev.
Nemalej úspěch je,
že musel zůstat stát pět minut,
dokud úspěšně nebyl smrad na minimu.
Bože, utěš mně, na rovinu?
Jde to s tebou z kopce,
držím ti palce synu!
Rychlost zhruba pět minut za vteřinu,
na bruslích celkem zákeřný a pro mne minus.
Nevivinu větší sílu a větší dřinu,
skáču za keřík, kterej jsem zrovna teďka minul.
Svinul jsem se do klubíčka na peřinu z trnů,
polovina těla ztuhla, tak jsem tam drhnul.
Hrnul jsem do mne adrenalin,
ale malým tempem, asi se málo bavím.
Tam, kde se teď právě válím,
nebude tím správným místem,
protože slyším jak sem valí,
zajíc by mne za běh nejspíš nepochválil,
ale za nic taky ne, tak upaluju tak až to pálí
V dáli slyším brusle,
hnusnej zvuk malej kus je to ještě ke mně domů
dejme tomu, že budu drnej
a zařvu zkus mne chytit anebo pusť mě!
Vlastní trus mě hřeje nohy,
jak na truc, už nemůžu chodit.
Mladý pusy je tu, spatřuju schody,
valím kupředu, třeba shodím po čtyřech,
zhruba tak jako po čtyřech pivech
akorát v těch půlitrech bylo tak šestnáct pivek
vylekal jsem se tak, až jsem vyjek,
vidět vyjet týpka schody na bruslích je celkem výjev.
Krušný chvíle, výlet smrti, slušnej výhled,
jsem bílej jak Eminem v Osmý míli.
Po těch mílích běhu už jsem v cíli,
co se týče síly i dechu.
Bez útěchy připraven k poslednímu výdechu,
přijde chuť umřít, ten mužík na bruslích
už je tu, na rtech větu
co tolik stesku a breku,
podepsal bys mi prosím desku?
Děkuju, lidi na bruslích maj víš,
o pár koleček víc než ty.
Jsou to srdcaři jako my,
jen kardiostimulátor neřeší.
Cyklistický stezky
ty občas protnou cesty tvý
a ty se hnedka lekneš,
protože tě sporty nebaví.