Mantinely Hip-Hop

nemůžu jít doleva, doprava, nevím proč
rovně chodím šestadvacet let, seru na preciznost
cením to, když můj bok a stín kříží ten tvůj
potřebuju oporu jako delaři selit to
stáhnu oponu a hraju drama pro sebe
v divadle kritici, co jsou místo v sálu v bufetech
pokud jsi dál než můj stín tak tvůj názor nepustím
vyřvi si hlas, máš pravdu? tak proč ji neslyším
slyším spoustu povyku pro biznismany
co jim zbyly z firem reklamní propisky
a chtěli mi změnit život k lepšímu
prsty v sobě jako ilumináti? na schůzku nepříjdu

v těch davech lidí na koncertech
potkáváš kluky s trikem labelu, co tě za podpis oslovujou i 50 Cente
děvky, co potřebujou tvůj penis ve rtech
i holky co mají pomalu kérky “bez fotky to nejde”
6 let s nima trávím víc času než s rodinou
fellama, co se bez tebe fakt těžce napijou
6 let motely, hotely a gurmánství z benzinek
projíždíš autem všechny prdele, rap je můj nepřítel
potkal jsem tolik lidí, fellů, sviní, mistrů
a tolik otázek, že si připadám jak v Riskuj
jako minipepek jsem chtěl za Jardou do města Pittsburgh
a teď ochcávám rohy měst jako pitbull

někdy tu oponu roztáhnu a nechápu to
útěky z rekvizit do reality - uvidět strop
zem, strop zem
skáču od vrchu dolů, stabilitě nepomůže korzet
musím jít zpátky na civilku, abych uklidil ten bordel
a na ty hříchy neplatí ani kostel
a Bibli už mám dávno přečtenou
mě soudí jenom Bůh, ale zrovna nebyl doma, průser
házím kamenem jenom do svojich skel
i tak mi nepřinesly štěstí střepy ani střevíce
arabelin prsten mi neseděl na prstech
a proto stavím mantinely sám sobě na svojich místech