Sloky trochu smutné lásky Pop

Proč jsi mě tenkrát potkal před biáskem
a proč Ti tenkrát zrovna lístek zbyl
proč hráli tenkrát film o velké lásce
a Ty jsi přitom strašně blízko byl.
Vždyť já, já jsem měla šestnáct, šestnáct oči matné
Tvým prvním dotykem co dlaň mi začal hřát,
když Delon líbal dívku na tom plátně
že jsem to já a Ty mě začalo se zdát.

Proč jsi mi potom napsal z Frýdku Místku
básničku lásky nocí májových
a proč ten příběh na maličkém lístku
změnil se náhle v scénář filmový.
Mých šestnáct let
sny v obláčcích i troskách,
poznal si líp než máma já a svět,
ten film byl pro mě vždycky samý Oskar
a ještě dneska znám jej celý na spaměť.

Já neptala se jak jsi stár, jen máš mě rád a jsi li fér,
byls láska má a kamarád, můj scénárista režisér,
byls útěk plný návratů, můj první dotek bez šatů, můj smích.

Já měnila jsem na Tvé přání účes, vůni, sukni střih
a slíbila jsem na počkání spoustu věcí bláznivých,
když chtěl si bosé milování, já Tě tenkrát bez váhání
políbila v závějích.

Pak už jsi nepsal , přišla jenom páska
je na ní píseň, příběh prý je náš
dal si jí název "Trošku smutná láska"
a má ji zpívat dívka, kterou znáš.
Mám ji zpívat já a poprvé mě mrzí,
že všechny sály nejsou s oponou,
vždyť lidi rádi při písničkách slzí,
však zpěvák musí vždycky skončit s úklonou.