Skladba
Na stůl padá, na stůl padá,
z tvé číše stín a vráží dýku,
až do hlubin, do rozsedlin skalních obrů,
podpírajících baldachýn, baldachýn.
Jednou se vrátí den, kdy vrány z polí odletí,
kdy prý, jak kouzlem zastavíš, tvé stárnutí.
Tvé dny se ztrácí mdlým váháním,
víš, nestačí být prázdný stín...
Tvé dny se ztrácí mdlým váháním,
víš, nestačí být prázdný stín...
Na stůl padá, na stůl padá,
z tvé číše stín a brousí dýku,
z pavučin...
baldachýn...