Až únavou Pop Rock

Až únavou zpomalíš chůzi svou
zůstane z křídel tvých jen stín.
Pak náruč má, ta náruč bláhová
vyléčí rány tvé i splín.

Já dál a dál se ptám
proč odcházíš
když léta čekám
a ty o mé lásce víš?

Až únavou zpomalíš chůzi svou
budeš snad úsměv můj si přát.
Však náruč má nebude bláhov á
pak by ses vrátil k ní a rád.

Já dál a dál se ptám
proč odcházíš
když léta čekám
a ty o mé lásce víš.

Až únavou zpomalíš chůzi svou
budeš snad úsměv můj si přát.
Však náruč má nebude bláhová
pak by ses vrátil k ní a rád.