Skladba
[Ref]
V srdci zlámanou mám růži, jež měla kvést,
a tak toulám se sám tou samotou cest.
Prachem táhnu svůj stín, když jdu k západu blíž
a kde před ranní rosou v skalách najdu si skrýš,
noc jak vodopád padá, vodopád vlasů tvých,
na bílá záda sladce jak první hřích.
[Ref]
V srdci zlámanou mám růži, jež měla kvést,
a tak toulám se sám tou samotou cest.
Možná v náručí spánku sen bude se zdát,
já aspoň v tom spánku šťastně budu se smát.
V dálce za mnou už leží v údolí rodný dům,
starý kostelík s věží, to vše patří už snům,
ta tvář, co už není, tichý smích, něžný pláč,
jdu dál k zapomnění jak vyhnaný hráč.
[Ref 2x]
V srdci zlámanou mám růži, jež měla kvést,
a tak toulám se sám tou samotou cest.