Skladba
Tak nějak blízcí a vzdálení byli jsme si.
A teď už není čas na moje „kde jsi“.
Už je to ztracený.
Jediná možnost, co zbývá, je před tvými dveřmi
klečet a prosit, říkat: věř mi.
Celý ztrápený.
Ref.:
A proto zakazuju si tě ve svých přáních.
Zakazuju si tě do skonání.
Tohohle světa těhle dní.
Zakazuju si tě, věta poslední.
Asi jsme ztratili oba odvahu v duši.
Jako by každý z nás nějak potajmu tušil,
že si nejsme souzeni.
Zlu stačí, aby hodní lidé měli ruce v klíně.
A ty jsi k tomu ještě přistoupila líně.
A tak je to pohřbený.
Ref.:
A proto zakazuju si tě ve svých přáních.
Zakazuju si tě do skonání.
Tohohle světa těhle dní.
Zakazuju si tě, věta poslední.
Milovat nepřestanu, i když je to víc jak deset let.
A každý ráno, když vstanu, zakážu si vrátit se zpět.