Skladba

Foyer



Report broken video



Chtěl bych tu ještě chvíli být,
než se sama probudíš,
ohhh...

Chtěl bych tu
ještě chvíli být.
Tady mužem říct
všechno o čem sníme.
Naše tajemství
a co se nesmí,
šeptat si můžem,
ale nezapomeň, že to byl jen sen,
až se probudíš,
až se sama probudíš,
až se sama probudíš,
ten pocit bude pryč!
Až se sama probudíš.

Já chtěl bych tu
ještě chvíli být.
Tady mužem říct
všechno o čem sníme.
Naše tajemství
a co se nesmí,
šeptat si můžem,
ale nezapomeň, že to byl jen sen...

Já chci jen vyprávět příběhy,
chodit po nocích vysedávat v bistrech,
mít v sobě pořád kus Holana,
kouřit na kostelních schodech
žvára, co odhodím mezi koleje
tramvají, co vezou ztracený duše,
anděly prosím, ať natáhnou kuše
a vystřílej démony z aleje pryč.
Než se pak probudíš sama
v peřinách - křídová dáma,
a hlavu jak střepy,
co sbírali barmani z rána
ve vestibulu u klubu.
Kde naše těla usly v sobě
jako jedovatý hadi.
Z ráje se staly pak výčitky, zrady,
co nesu domů jak plody zla.
V náručí jen torzo noci, sním
o tom, že ukradnu hvězdy,
a zamknu je v trezoru
mezi ty pažby
zbraní, co nechtěly vraždit.
V náručí jen torzo noci, sním
o tom, že ukradnu hvězdy,
a zamknu je v trezoru
mezi ty pažby
zbraní, co nechtěly vraždit
naše sny.

Já chtěl bych tu
ještě chvíli být.
Tady mužem říct
všechno o čem sníme.
Naše tajemství
a co se nesmí,
šeptat si můžem,
ale nezapomeň, že to byl jen sen...

Vlhko a víno
a namísto stěn
chapadla, co sápou
se vedle mě na místo,
zas blíž, já
k tomu, co je dávno,
nechci to vidět.
Vypněte kino,
spalte ty role
a nechte mě sedět jak tělo bez duše
samotnýho dole
ve Foyer
zírám do voken jak Voyer.
A okno každej den,
kapuce a emblém světa, co nechcem,
stejně pak jsme v něm
obrácený naruby a hoříme deštěm.
Neonový děti ztracený na parketech
s láskou za čáru nedosáhnem na zem,
nebo do svědomí,
co děláme po večerech,
to se nikdo nedoví,
ale kdoví jak se maj
ty mumie, co se kolem míhaj.
My v kapucích do sebe zakouslí,
jako bysme hráli Tetris.
Studený ruce na tváři,
ale rty jsou v rohu jako dva žháři.
Chtíč noci vstříc rozumu
vidím jen dekolty hořící touhama,
myšlenky, nesoucí pohana do bran,
kde teprve začíná to drama.
Každej má tajemství ukrytý v prachu na zemi,
kde válej se už jenom vajgly a sny
vytagovaný na stěny.

Chtěl bych tu
ještě chvíli být.
Tady mužem říct
všechno o čem sníme.
Naše tajemství
a co se nesmí,
šeptat si můžem,
ale nezapomeň, že to byl jen sen,
až se probudíš,
až se sama probudíš,
až se sama probudíš,
ten pocit bude pryč!
Až se sama probudíš.

Já chtěl bych tu
ještě chvíli být.
Tady mužem říct
všechno o čem sníme.
Naše tajemství
a co se nesmí,
šeptat si můžem,
ale nezapomeň, že to byl jen sen,
nezapomeň, že to byl jen sen,
nezapomeň, že to byl jen sen,
nezapomeň, že to byl jen sen,
nezapomeň, že to byl jen sen.


Added: , martin